  BohatÝ kupec mel dva syny. StarŠÍ z nich byl otcovÝm milÁckem a otec hodlal mu odkÁzati vŠecko svÉ jmenÍ. Matka litovala mladŠÍho syna a prosila mue, aby synum nerÍkal, dokud nebude nutno, jak je rozdelil, nebot doufala, e se jÍ podarÍ nejak je porovnati. Kupec jÍ poslechl a neprozradil svÉho porÍzenÍ. Kdysi matka sedela u okna a plakala. PriŠel k nÍ soused a tÁzal se, proc plÁce. Ona odpovedela: “Jak nemÁm plakati? Oba synovÉ jsou stejnÍ, a otec chce jednomu odkÁzati vŠecko a druhÉmu niceho. Prosila jsem mue, aby neodhaloval synum svÉho rozhodnutÍ, dokud bych si nevymyslila, jak mladŠÍmu pomoci. Ale vlastnÍch penez nemÁm, nevÍm tedy, jak bych se domohla pomoci.” Soused odvetil: “LehkÁ je rada tvÉ starosti. Pojd, povez synum, e starŠÍ dostane vŠe a mladŠÍ niceho, a oni se porovnajÍ.” MladŠÍ syn, jak uslyŠel, e nebude mÍti ÁdnÉho majetku, odeŠel do ciziny, pilne se tam ucil a vzdelal se ve vedÁch i v remeslech. StarŠÍ vŠak zustal doma, il s otcem a neucil se nicemu, protoe vedel, e bude bohat. Kdy otec umrel, starŠÍ syn, niceho neumeje, protrÁvil vŠecko jmenÍ svÉ, kdeto mladŠÍ, vyuciv se v cizine vydelÁvati, brzy zbohatl. Z cÍtanky Lva N. TolstÉho. PRIŠLA ZIMA.Za tÝden po DuŠickÁch, kdy babicka deti budila, oznamovala jim, e prijel svatÝ Martin na bÍlÉm koni. Deti rychle vyskocily z postelÍ, beely k oknu, a hle, vŠude bÍlo! Na strÁni po zelenÉm listu ani pamÁtky, ani na vrbÁch u reky, na olŠÍch u potoka. V lese zelenaly se toliko jedle a smrky, ale jejich vetve ohÝbaly se pod tÍÍ snehu. Na jerÁbu, kterÝ stÁl blÍzko stavenÍ a na nem visely vrcholÍky zmrzlÝch plodu, sedela vrÁna, a drube na dvore stÁla tiŠe a dÍvala se s podivenÍm na tu novotu. Jenom vrabci skÁkali vesele po zÁspi sbÍrajÍce, ceho jim tam slepice nechaly. Kocka, vracejÍc se s lovu, oklepÁvala pri kadÉm kroku tlapy a rychle pospÍchala na pÍcku. Ale psi, zarousanÍ po kolena, vesele se prohÁneli ve snehu. “SnÍh, snÍh, to je dobre, budeme jezditi na sanÍch!” zavÝskly si deti, vÍtajÍce zimu, kterÁ jim prinÁŠela novÉ radosti. SvatÝ Martin jim prinesl dobrÉ rohlÍky, a po svatÉm Martine nastaly dracky. Deti mely ovŠem prÁstvy radŠi, melyt pri nich vÍce svobody. Kdy zasedly dracky v kuchyni okolo dlouhÉho stolu, a na stole se octla vysokÁ hromada perÍ, jako zÁvej snehu, odhÁnela babicka AdÉlku a chlapce ustavicne od stolu. Prihodilo se toti jednou, e Jan, jsa puŠten mezi dracky, upadl do tÉ hromady. JakÝ to byl poprask, snadno si mueme pomysliti. Boena NemcovÁ.
TRPASLÍCI A VEJCE.Byla tichÁ noc. MesÍcek svÍtil jako rybÍ oko. Od lesa k farme prichÁzel trpaslÍk. Mel dlouhÉ vousy a cervenou cepici. PriŠel a na farmu. VŠichni tvrde spali. TrpaslÍk vŠechno prohledÁval. Co tak chodil, uvidel ve hnÍzde vejce. Myslil si asi, e je to soudek vÍna. S radostÍ utÍkal k lesu. Povedel to svÝm kamarÁdum. Co delat? Radili se. Potom se uradili, e soudek rozbijÍ a vÍno vypijÍ. Hned si prinesli svÁ kladiva a tloukli do soudku. To bylo nejakÝch ran. CelÍ se zapotili. Ale soudecek nepovolil. Tak se uradili, e shodÍ soudek na zem a pojedou domu. Kdo vÍ, co to vlastne je! Aby se jim jeŠte zle nevedlo. Vyskocili na vuz, strcili do soudecku. VajÍcko spadlo s vozu, skorÁpka bÍlÁ praskla. Z vajÍcka vyskocilo kurÁtko a volalo “pipipi.” TrpaslÍci se ulekli a rozbehli se na vŠechny strany. Ale kurÁtko rovnou zpet na farmu.
SNÍH.VÍŠ, co je snÍh? Tam na nebeskÉm luhu se pampeliŠky v zdobnou pojÍ stuhu. Kdy odkvetou, tu v jejich hebkÉ pÝrÍ pro radost foukÁ andelÍcku sbor, a ju to vzduchem vÍrÍ a halÍ plÁne, pole, srÁzy hor— a sedÍ na rÍmsÁch i na vetvÍch snÍh Jar. VrchlickÝ.
DELENÝ VÝDELEK.RadÚz, krÁlovskÝ princ slovenskÉ zeme pod Tatrami, vyjel si se starÝm sluhou Radovidem na lov. Zabrali se do hlubokÉho Pojednou octl se na jakÉsi stezce a spatril proti sobe krÁceti mue chudobne odenÉho, nesoucÍho v ruce pÁdnou sekyru a na rameni otep drÍvÍ. PoÁdal ho, aby mu ukÁzal cestu z lesa, a neznÁmÝ ochotne se mu nabÍdl, e jej vyvede a na mÝtinu, od kterÉ ji bude moci sÁm jÍti. Šli, a RadÚz se otÁzal svÉho pruvodcÍho, jak se jmenuje. “Vratko mi rÍkajÍ”, odvetil tÁzanÝ. “A cÍm se ivÍŠ?” zeptal se dÁle princ. “Nu, rubÁm dreva v lese a mÁm takÉ polÍcko, kterÉ mne pomÁhÁ iviti.” “A kolik asi denne vydelÁŠ?” “To, pane, dost,” dÍ Vratko. “Tri plnÉ groŠe.” “A to ti stacÍ, abys se uivil?” “Tri groŠe denne utrÁceti?” podivil se Vratko. “Kam bych se podel! Nikoli, jeden ivÍ mne, druhÝ pujcuji na Úrok a tretÍ vracÍm.” “Jak to myslÍŠ?” otÁzal se RadÚz. “NerozumÍm dobre.” “Pane”, pravil Vratko, “to je tak: mÁm doma starÉho otce, ten mne vychoval, jemu tedy nynÍ vracÍm. Pak je tu synek muj, mÁ radost! Nu, tomu pujcuji. A budu stÁr a slÁb, pak bude vraceti mi on, jak nynÍ otci jÁ. ZbÝvÁ tedy tretÍ groŠ—nu, z toho ijeme.” LÍbila se panici rec poctivÉho drevorubce. Vynal tri zlatÉ penÍze a podÁvaje je Vratkovi pravil: “Ten vezmi pro otce, ten pro sebe a tento pro syna!”
Dle Julia Zeyera. JITRO V ZÁRÍ.Mlha padÁ, bude krÁsnÝ den! ZlatÝ zÁrÍ v zralÝch hroznu krÁse pavucinami, hle usmÍvÁ se jako mudrec v sny svÉ zapreden. SlednÍ zbytky kvetu luk a niv plny perel patrÍ v azur cistÝ, les je ÍhÁn, ruznÝm ohnem horÍ, kaŠtan medÍ, drÍny amethisty. ZdÁ se, vŠecko e jest jako drÍv, reka v mlze zÁtoka jak v mori, kostelÍk jak majÁk na predhorÍ svÍtÍ v dÁlku, vŠe plÁ v barev stri, a prec vŠe ji zima v spÁrech drÍ. Mlha padÁ, bude krÁsnÝ den! Jaroslav VrchlickÝ. O HLOUPÉM MEDVEDOVI.Jednou z jara oral farmÁr u lesa. Najednou pribehne z lesa medved. BrucÍ, zuby cenÍ, povÍdÁ: “FarmÁri, rozluc se se svetem. SnÍm te a tvÉho kone taky.” “Slituj se, medvede”, prosil farmÁr. “MÁm enu a malÉ deti. Kdy jim pole nezorÁm, budou bez chleba.” Medved svolil: “DobrÁ, doorej, jÁ pockÁm.” OdeŠel medved stranou a lehl si pod vuz u cesty. FarmÁr oral, neoral a dÍval se po medvedovi. Slzy mu tekly, bÁl se smrti. Beela kolem liŠka. Ptala se: “Proc plÁceŠ, farmÁri?” FarmÁr povÍdÁ: “Jak nemÁm plakati? Tam pod vozem medved na mne cekÁ.” LiŠka hodila chlupatÝm ocasem a Šeptala mu: “Co mi dÁŠ? JÁ te od medveda vysvobodÍm.” “Ach liŠko, liŠticko! Dva pÁry kurat ti dÁm, kdy to provedeŠ.” LiŠka odbehla a zacala v lese hvÍzdati. Potom Štekala jako psi. Medved se ulekl a povÍdÁ: “FarmÁri, co to tam v lese hvÍzdÁ?” Ale liŠka pribehla zpÁtky a Šeptala farmÁrovi: “Rekni, e jsou to lovci. V lese zver lovÍ.” Jak uslyŠel medved o lovcÍch, lekl se jeŠte vÍce. Prosil farmÁre: “Polo mne rychle na vuz. A se lovci zeptajÍ, co na voze leÍ, rekni: parez.” FarmÁr to udelal. LiŠka priŠla k vozu. Ptala se silnÝm hlasem: “FarmÁri, co mÁŠ na voze?” “Parez, milÝ lovce.” “Kdy je to parez, tak si jej priva.” Medved strachem zavrel oci. ZaŠeptal: “Rychle mne priva.” FarmÁr privÁzal medveda provazem. A liŠka zase povÍdÁ: “Co mÁŠ, farmÁri, na voze?” “Parez, milÝ lovce, parez. VidÍŠ, e je uvÁzanÝ”, povÍdal farmÁr. SmÁl se. “Kdy je to parez, proc do nej nenÍ sekyra zaseknuta? Co je to za parez bez sekyry?” Medved zase zaŠeptal: “Zasekni do mne sekyru. Ale maloucko!” Tu farmÁr popadl sekyru. RozprÁhl se a vŠÍ silou bÁc! Medveda zabil. A liŠce dal potom tri pÁry kurat za to, e mu od medveda pomohla.
PRASKÉ POSVÍCENÍ.Za starÝch casu bÝvalo posvÍcenÍ v Praze slaveno vdy o sv. Martine a nikoli o sv. VÁclave, jak se konÁ ji od casu husitskÝch. Proc kdysi bylo zavedeno posvÍcenÍ MartinskÉ, o tom vypravuje se tato povest. Kdysi vyjel si ceskÝ knÍe Oldrich loviti do lesu krivoklÁtskÝch, kde vŠak se odloucil od svÉ druiny a zmÁtl si cestu v hustÉm lese. TroubenÍ jeho privolalo uhlÍre z nedalekÉ osady, kde prÁve slavili posvÍcenÍ. UhlÍr vyvedl knÍete, jeho neznal, z lesa a pozval ho do svÉ chatrce na husu. KnÍe, jen se vydÁval za knÍecÍho komornÍka Janka, prijal pozvÁnÍ uhlÍrovo a poiv husy posvÍcenskÉ a pobaviv se v chatrci jeho, pozval ho, aby ho v Praze na hrade navŠtÍvil. UhlÍr to slÍbil za tou vÝminkou, e mu tam pan Janek dÁ tÉ upÉci husu. Potom vyvedl knÍete z lesu. KnÍe seŠel se svou druinou a vesele jÍ vyprÁvel, co se mu prihodilo. V den sv. Martina dostavil se uhlÍr skutecne na hrad PraskÝ a poptÁval se po panu Jankovi. DvoranÉ, jsouce ji na prÍchod jeho pripraveni, uvedli jej ke knÍeti, s nÍm uaslÝ uhlÍr potom stoloval a na huse si pochutnal. Na pamÁtku tohoto vysvobozenÍ svÉho z lesa a srdecnÉ pohostinnosti ceskÝch uhlÍru ustanovil knÍe Oldrich, aby PraanÉ kadÉho roku slavili den sv. Martina pecenou husou, a z toho ustanovenÍ melo pocÁtek posvÍcenÍ MartinskÉ.
Josef SvÁtek. JARNÍ.SkrivÁnek vylÍt’ do mraku a jÁsÁ, a s lemu ŠedÝch oblaku na svet, jen plnÝ zÁzraku, dÉŠt zpevnÝch perel strÁsÁ. a zem’ poslouchÁ dojata a tuŠÍ v nadrech poupata, a cerstvou should be hlÍnou vonÍ. Jar. VrchlickÝ.
SLAVNOST TREŠNOVÉHO KVETU V APONSKU.aponec vynikÁ neobycejnou lÁskou ke kvetinÁm a stromum. MÁ vŠak jinÝ vkus ne my; miluje stromecky zakrslÉ, umele znetvorenÉ, na prÍklad borovicky, jejich vetve skoro by mohly bÝti teÍtky na psanÍ. Pro pestrÉ zÁhony naŠeho kvÍtÍ nemÁ smyslu; toliko kopretiny a kosatce, teŠÍcÍ se zvlÁŠtnÍ zÁlibe jeho, jsou vÍtÁny v jeho zahrÁdkÁch. Podobne nevÁe si kvetin ve velikÉ kytice jako my; tri—ctyri kvety kopretinovÉ nebo vetÉvka treŠnovÁ v malÉ vÁze jsou jeho svetnici dostatecnou ozdobou. RuÍ v zahradÁch aponskÝch skoro ani neuvidÍme, ale za to ruznÉ stromy, pestovanÉ ovŠem ne pro ovoce, nÝbr pro kvet. Mezi stromy pak pravÝm milÁckem aponskÉho lidu jest “sÁkura”, divokÁ treŠen. BÁsnÍci ji opevujÍ, z kadÉho obrazu, z kadÉho dÍla umeleckÉho usmÍvÁ se na nÁs, vŠecky jinÉ stromy, je casnÉ jaro probudilo k ivotu, ustupujÍ pred nÍ. Slunce ukazuje svoji nejusmevavejŠÍ tvÁr, sÁkura rozkvÉtÁ. RozpuklÁ jejÍ poupata dotÝkajÍ se Tokia jako proutek carodejuv; odevŠad zalÉhÁ radostnÝ smÍch, tepna velkomestkÉho ivota bije prudce i rychle, zÁbava millionu vlnÍ se vzduchem a ctyrnÁsobnÝ klepot ŠpalÍcku i drevÁku—pokud a kde ulice jsou dlÁdeny—pripomÍnÁ hukot jarnÍ, snehem rozvodnenÉ Casopisy prinÁŠejÍ obŠÍrnÉ zprÁvy o stavu kvetu v tÉ neb onÉ koncine, jako jinde ohlaŠujÍ se duleitÉ zvesti s bojiŠte. Dnes, e ji odkvÉtÁ v Uyeno, zÍtra, e asi prÁve z rÁna rozvije se na brezÍch Sumidy. A lid od nejchudŠÍho k nejbohatŠÍmu spechÁ s mÍsta na mÍsto, po lÉta a vdy v stejnÉm nadŠenÍ obdivuje se svÝm mazlÍckum treŠnovÝm, veselÍ se pod jejich korunami, prirovnÁvÁ kvetnÉ bohatstvÍ poslednÍch let a odnÁŠÍ si koupenÉ vetÉvky domu. NejchudŠÍ opatrÍ si alespon malou haluzku za dva, tri halÉre—snad pro starou matku nebo chorÉho otce. Za svÉho pobytu v Tokiu dal jsem se o slavnosti sÁkury zachvÁtiti vŠeobecnÝm nadŠenÍm a ujÍdel jsem na dvoukolce do UyenskÉho parku. Tu zahlÉdl jsem ve vÍru lidstva, valÍcÍho se stejnÝm smerem se mnou, zuboenou postavu slepce, jen pÍŠtalkou dovolÁval se soucitu davu mimo proudÍcÍch. Bezdeky venoval jsem mu pozornost, bylat to jedinÁ smutnÁ tvÁr v nescetnÝch zÁstupech radujÍcÍho se lidu. Tu hnala se kolem tlupa mladÍku ŠaŠkovite maskovanÝch a jeden z nich v nevÁzanÉ rozpustilosti vtiskl za smÍchu soudruhu rozkvetlou, vetvicku treŠnovou v ruku slepcovu. Starec se ulekl, ale chytl pevne a ohmatÁval ji ve zjevnÉ neduvere po listech i kvetech—a pojednou rozlila se jeho tupou, zuboenou lÍcÍ zÁre, Úsmev krÁtkÉho ŠtestÍ, zpusobenÝ odleskem kvetu! TakovÁ tedy jest tvÁ moc, carodejnÁ sÁkuro! VozÍk muj uhÁnel dÁle, a mne bezdeky pripadla myŠlenka: Jak Štasten jest nÁrod kvetum se korÍcÍ a jak Štastny jsou kvety, je pusobÍ lidem tolik blaenosti!
E. St. VrÁz. MYŠÍ SCHUZE.StarÁ myŠ povÍdala: “Svolejme schuzi. Poradme se, co delat. MusÍme se prece brÁnit. Nebo nÁs kocky vŠecky zabijou.” Stalo se. Schuze byla v noci v komore. PriŠlo na ni asi patnÁct ŠedÝch myŠek. Zasedly ke stolu. StarÝ myŠÁk byl predsedou. Byl to moudrÝ myŠÁk. Nikdy ho kocky nechytily. Umel utÍkat. MladÁ myŠka zapisovala. “CtenÝ predsedo,” hlÁsila se jedna myŠka o slovo. Dostala je. “CtenÉ sestry a bratri! Tak nemueme dÁle Ít,” zacala myŠka. “Pravda! Pravda!” volali vŠichni. “MusÍme se brÁnit pred zlÝm kocourem!” “SvatÁ pravda!” “Ale jak se brÁnit? Kocour je silnÝ, my slabÉ. UtÉci? Jeden kocouruv skok jako deset naŠich. A potom: kocky jsou faleŠnÉ. Ani nevÍme, u nÁs drÍ. UmejÍ cÍhat. Jak se mÁme brÁnit?” Nikdo nevedel, jak se brÁnit. Tu starÝ myŠÁk otevrel knihu. PodÍval se do nÍ. Hledal moudrou radu. Potom rekl: “CtenÉ sestry a bratri. Moje rada se vÁm bude lÍbit.” “Poslechnete predsedu. VÍ moudrou radu!” volaly myŠi. StarÝ myŠÁk nakroutil si vousy. A zacal: “Co udelÁme? UvÁeme kocourovi zvonecek na krk. Zvonecek bude zvonit. A my poznÁme, e kocour jde. Lehko pak uteceme. To je moje rada!” “Dobre! VÝborne!” volaly myŠky. “NÁŠ predseda je moudrÝ pÁn. To je to: umÍ v knihÁch cÍsti.” Potom nÁvrh odhlasovaly. A prijaly. “NynÍ musÍme jednoho zvolit—rekl starÝ myŠÁk—kdo zavesÍ zvonecek kocourovi na krk.” “Tak, tak, to musÍme,” kÝvaly vŠechny myŠky. “Sestry, mne nevolte. MÁm slabÝ zrak,” povÍdala starÁ myŠka—babicka. “Ani mne nevolte. Zlomila jsem si nedÁvno zub na kosti. Nemohu se brÁnit,” rekla jinÁ. “Mne otekla Ústa. Nevolte mne.” Tak se vymlouvala tretÍ. CtvrtÁ povÍdala: “MÁm slabÉ srdce.” PÁtÁ myŠka si odrela koleno. Nemue prÝ ani chodit. ŠestÁ a sedmÁ se krcily pod stul. Aby je videt nebylo. OsmÁ, e taky nemue. Ani nedorekla, proc. Kde se vzal, tu se vzal, byl tady HÁjkuv cernÝ macek. Behal po streŠe. Potom se Šel podÍvat do komory. VelikÝm skokem padl mezi myŠky. ZapiŠtely strachy. Hned byly v derÁch. ŠtestÍ jim prÁlo. Ani jedinou macek nechytil. Ale schuze byla zkaena. Nemohly se poradit. A tak takÉ nemohly mackovi zvonek na krk zavesit. KOMÁR A LEV.KomÁr prilÉtl ke lvu a pravil: “MyslÍŠ, e jsi silnejŠÍ ne jÁ? Jak pak by ne? Jakou pak ty mÁŠ sÍlu? DrÁpeŠ svÝmi drÁpy, kouŠeŠ svÝmi zuby, to dovedou eny s muÍky takÉ. Jsem tebe silnejŠÍ; chceŠ-li, dej se v zÁpas se mnou!” KomÁr zatroubil k boji a zacal lva ŠtÍpati do holÝch tvÁrÍ a nozder. Lev se bil tlapami do tvÁrÍ, a drÁpy se ŠkrÁbal; rozedral si do krve celou tvÁr a klesl Únavou. KomÁr zabrucel radostne a ulÉtl. Na to se zamotal do pavuciny a pavouk mu zacal krev ssÁti. I pravil komÁr: “SilnÉ zvÍre jsem premohl a hle! ted mne bÍdnÝ pavouk zabÍjÍ.” L. N. Tolstoj. POHÁDKA O BÍDE JEDNOOKÉ.Byl jeden kovÁr. “Hm”, povÍdÁ, “jÁ jsem nikdy ÁdnÉ BÍdy nevidel. RÍkajÍ: je BÍda na svete; pujdu a BÍdy si vyhledÁm.” Sebral se a Šel—hledat BÍdy. Potkal krejcÍho. “Pozdrav PÁn Buh!”—“Dej to PÁn Buh!”—“Kam jdeŠ?”—“Hled, bratre! porÁd rÍkajÍ, e je na svete BÍda, a jÁ jsem nikdy ÁdnÉ BÍdy nevidel; jdu ji tedy hledat.”—“Dobre, pujdeme spolu. Mne se taky dobre vede a neznÁm BÍdy, pujdeme a vyhledÁme ji.” Tedy Šli a priŠli do lesa, do hustÉho tmavÉho lesa, a naŠli malou peŠinku. Šli porÁd po tÉ uzounkÉ peŠince, a priŠli k nejakÉmu velikÉmu stavenÍ. Byla noc a nemeli se kde ukrÝti. “Pujdeme tuhle do toho stavenÍ.” VeŠli tam; nenaŠli v nem nikoho, bylo tam pusto a desno. Sedli si a cekali. Hle, tu prichÁzÍ vysokÁ osoba enskÁ, hubenÁ, krivÁ, jednookÁ. “Aha!” povÍdÁ, “mÁm tu hosti. Pekne vÍtÁm!”—“Dekujeme pekne, babicko, priŠli jsme k tobe sem na nocleh.”—“Nu dobre; budu mÍti co vecereti!” Ti dva se ulekli. Tedy baba Šla, prinesla velikou nÁruc drÍvÍ, narovnala do peci a zatopila. Potom priŠla k nim, vzala jednoho, toho krejcÍho, a zarÍzla ho, vsadila do peci a pekla. KovÁr sedel a myslil si: Co delat? Jak se mi povede?—Ona pak vytÁhla peceni a vecerela. KovÁr hledÍ do peci a povÍdÁ: “Babicko, jÁ jsem kovÁr”.—“Co umÍŠ delat?—kovat?”—“Ano, jÁ vŠecko umÍm”.—“Tedy mi ukovej oko”.—“Dobre,” povÍdÁ kovÁr; “mÁŠ-li tu nejakÝ provaz? Bude potreba tebe svÁzat, nebo ty se nedÁŠ, abych ti oko ukoval.” Babice Šla a prinesla dva provazy, jeden tenkÝ, druhÝ tlustÝ. Tedy on ji svÁzal tÍm tencÍm provazem. “Nue, babicko, preval se na zemi!” Ona se prevalila a provaz pretrhla.—“Tak nic nenÍ, babicko!” povÍdÁ; “ten provaz se nehodÍ.” Potom vzal ten tlustÝ provaz a dobre ji svÁzal. “Ted se, babicko, preval!” Tedy ona se prevalila a nepretrhla provazu. On potom vzal ŠÍdlo, rozpÁlil je, nasadil jÍ je na oko, na to zdravÉ, vzal sekyru a obuchem uhodil na ŠÍdlo. Tu ona, jak se prevalila, pretrhla provaz a posadila se na prahu. “Ha, padouchu! nynÍ mi neujdeŠ!” On videl, e opet nenÍ dobre; i usedl a premÝŠlel, co delat. Potom priŠly s pastvy ovce; ona je vehnala do svÉho stavenÍ na noc. TakÉ kovÁr tam zustal pres noc. RÁno starena vypouŠtela ovce na pastvu. KovÁr vzal koich a obrÁtil jej na ruby, potom jej tak oblekl a prilezl k nÍ po ctyrech jako ovce. Ona pouŠtela porÁd po jednÉ; chytla kadou za zÁda a vyhodila ji ven. V tom on takÉ prilezl, a ona ho takÉ popadla za zÁda a vyhodila. Jakmile byl venku, vstal a povÍdÁ: “S PÁnem Bohem, BÍdo! Zakusil jsem od tebe zlÉho dosti; ted u mi niceho neudelÁŠ!” A ona rekla: “Pockej, vŠak jeŠte zkusÍŠ, jeŠte’s mi neuŠel!” KovÁr Šel opet do lesa tou Úzkou peŠinkou. Tu spatril ve strome sekyrku se zlatou rukovetÍ i chtel si ji vzÍti. Ale jakmile se jÍ chopil, ruka mu na nÍ uvÁzla, a nikterak se nemohl odtrhnouti. Co delat? V tom se ohlÉdl za sebe a vidÍ, kterak BÍda se ene k nemu i volÁ: “Hled, padouchu, neuŠel jsi mi!” KovÁr vytÁhl nu, kterÝ mel v kapse, urezal si ruku a uŠel. PriŠel do svÉ vesnice, ukazoval ruku a rÍkal, e nynÍ u videl BÍdu. “Hle,” povÍdÁ, “podÍvejte se, jak vypadÁ: jÁ jsem pozbyl ruky, a mÉho soudruha dokonce snedla.” K. J. Erben.
ZE STARÉ PRAHY.e se deje dnes jÍzda po eleznici mezi Prahou a VÍdnÍ, ctenÁr vÍ. e se ta jÍzda nekdy zapocala, ctenÁr alespon tuŠÍ. Nu, jÁ jsem toho pametnÍkem: zapocala se, zcela jiste zapocala! A to na podzim roku 1845, co vŠak jest u vec vedlejŠÍ. Pamatuji se na to jako dnes, toti ne na prvnÍ jÍzdu, ale na rozprÁvku o nÍ. SeŠli se k nÁm na tÁcky dennÍ, milÍ navŠtevovatelÉ naŠi: predne pan Hartmann, bÝvalÝ ÚrednÍk vrchnostenskÝ, potom pÍsar u praskÉho mÍstodritelstvÍ. To byl ten, kterÝ nosil RubŠova ‘Palecka’ k nÁm a vzal me kdysi v nedeli po prvÉ s sebou do ceskÉho divadla. PÁn Buh raci mui tomu, jinak dobrÁku, milostive odpustiti, e zasil do mÉ duŠe to ceskÉ A kdy videl vejÍti oba pÁny, takÉ pan Šercl, soused nÁŠ z tÉho domu “u dvou sluncu”, vstoupil k nÁm a s nÍm priŠla tÉ jeho chot, oba v peknÝch zÁsterÁch bÍlÝch. Bylt pan Šercl hospodskÝ, vedle toho pak i meŠtan a ostrostrelec. Pan Hartmann vypravoval—dle doslechu—o vcerejŠÍ prvnÍ jÍzde z VÍdne do Prahy. Jak prÝ bylo vŠude kolem nÁdraÍ lidstva “ac cerno; k umackÁnÍ, k umackÁnÍ!” Jak prihlucel vlak s dvema maŠinami napred a shromÁdenÍ kriceli: “Hoch! Vivat!” Jak pak zase kdosi vstoupil na maŠinu, zatocil kloboukem a zvolal: “Za deset hodin uvidÍm zase VÍden!” A parostroj si hvÍzdl a u letel, aby dal ve VÍdni zprÁvu, e prvnÍ vlak Štastne sem dojel. Telegrafu toti tenkrÁt jeŠte nebylo. Chvilku bylo ticho. “A jak pak to jde? Kdo to tÁhne nebo tlacÍ?” ptal se konecne muj otec. “Nikdo. To tÁhne pÁra!” “PÁra.…” HlubokÉ ticho. PremÝŠlenÍ o tÉ pÁre. VrtenÍ hlavou. PanÍ ŠerclovÁ si vzdychla. “I vdyt on nÁs PÁn Buh nejak ztrestÁ!” “I vŠak ono je v tom prece jenom neco.…” zase muj otec. “Za deset hodin … vdyt by to ÁdnÁ voj nebo nÁprava nebo kolo ani nevydrelo!” “VŠechno je ze eleza!” na to pan Hartmann. “To asi je penez, to je penez!” bedoval pan Šercl. “Kdyby to dali radeji chudÝm!” “A co se zkazÍ polÍ!—U Pardubic je samÉ dobrÉ pole!” dodal FiŠkandl. “Jakteiv mne k tomu nikdo nedostane, abych si tam sedla!” zarÍkala se moje maminka. A chudinka dostÁla slovu. Ale mne nejvÍce zajÍmal ten clovek, kterÝ stojÍ na stroji, tocÍ kloboukem a volÁ: “Za deset hodin.…” Od tÉ doby jsem mel utkvelou predstavu, e kadÝ ridic lokomotivy tocÍ kloboukem. A podnes, kdykoli spatrÍm vlak, dÍvÁm se hned na lokomotivu a jejÍho vudce. Ale klobouk tam nezatocil jeŠte ÁdnÝ. Jan Neruda. ŠTESTÍ A NEŠTESTÍ.PohÁdka ze zÁpadnÍ Rusi. Byl jeden chudÝ clovek, nemel ani ÁdnÉho nÁradÍ hospodÁrskÉho ani dobytka, ale detÍ mel hromadu. PriŠlo jaro, a on nemel cÍm orati. LidÉ jeli s pluhem a s dobytkem, a on jde s motykou. Potkal dve panny, a ty panny byly jedna ŠtestÍ a druhÁ NeŠtestÍ. TÁzaly se ho: “Kam, clovece, jdeŠ?” A on odpovedel: “MÉ zlatÉ panenky, mÁm takovÉ neŠtestÍ: lidÉ jedou s dobytkem, a jÁ jdu s motykou; nemÁm, cÍm deti vyiviti.”—Tedy ty dve panny spolu promluvily a rekly: “Darujme mu neco.” A ŠtestÍ reklo: “Kdy je tvuj, tedy mu neco daruj.” NeŠtestÍ mu darovalo deset rublu a reklo: “Jdi domu a kup sobe vola.” On tedy priŠel domu a schoval ty penÍze do hrnce, v kterÉm byl popel. DruhÉho dne priŠla tam sousedka, kmotra bohatÁ, a rekla: “NemÁte trochu popelu? MÁm prÁdlo velmi ŠpinavÉ.” “StojÍ tamhle v hrnci, vezmi si,” rekla ena toho chudÉho cloveka.—Kdy sedlÁk priŠel domu, ohlÍel se po hrnci s penezi a nevida ho, dal se do eny, kam dala penÍze s hrncem. ena se zarÍkala, e o penezÍch nevedela, a rekla, e ten hrnek vzala kmotra sousedka. SedlÁk hned beel k sousedce a prosil, aby mu vrÁtila penÍze, ale nadarmo. A kdy si steoval u pÁna, dostal za odpoved: “ÁdnÝch penez jsi nemel, ale chceŠ jich neprÁve na nÍ dobÝti.” Tak priŠel sedlÁk o penÍze. Plakal uboÁk, vzal motyku a Šel znova, a tu potkÁ opet ty dve panny. Nepoznal jich, ale ony ho poznaly a tÁzaly se ho jako prve, a on jim takÉ tak odpovedel, jako drÍve. NeŠtestÍ mu darovalo dvacet rublu. SedlÁk priŠel domu a penÍze schoval na humne v plevÁch. DruhÉho dne priŠla tÁ sousedka vypujcit si plev telatum, a ena toho chudasa dala jÍ plevy nevedouc, e jsou v nich penÍze. Potom priŠel sedlÁk domu a shÁnel se po plevÁch. ena mu povedela, e si je odnesla sousedka. Šel tedy k nÍ a prosil, Šel k pÁnovi a aloval, ale vŠude ho odbyli. Co mel delat? PonarÍkal si a Šel zas kopat. Na ceste potkal zas ty dve panny a vŠecko jim povedel, co a jak bylo. “VidÍŠ,” reklo NeŠtestÍ svÉ sestre, “mÉ dary mu neprospÍvajÍ; vezmi si ty jej a daruj mu neco.” ŠtestÍ mu darovalo dva groŠe a reklo: “Jdi k rece Nemnu, budou tam loviti ryby, a niceho nebudou moci uloviti. Popros jich, aby na tvÉ ŠtestÍ zatÁhli sÍte.” SedlÁk tak ucinil, Šel k Nemnu a poprosil rybÁruv, aby zatÁhli na jeho ŠtestÍ. RybÁri poslechli a vylovili tolik ryb, e ani nevedeli, kam s nimi. Divili se tomu a tÁzali se sedlÁka: “Co ti za to dÁme?” On odpovedel: “Prodejte mi jich za dva groŠe.” Prodali mu za dva groŠe jednu rybicku a druhou mu pridali darem. On je vzal, donesl je domu a dal ene, aby je uvarila. ena i deti mely z rybicek velikou radost, neuvarily jich tedy, nÝbr nechaly tak. V tom jel tou vesnicÍ nejakÝ smutnÝ pÁn. SedlÁk byl prÁve pred vraty a z niceho nic dal se do smÍchu. PÁn se ho otÁzal: “Proc se smejeŠ?” “Inu, mÁm doma takovou rybicku, kdo se na ni podÍvÁ, kadÝ se smeje.” Tomu smutnÉmu pÁnovi velmi se zachtelo tÉ rybicky, i dal za ni tomu sedlÁkovi kone, voly a tolik obilÍ, co ho sedlÁk jen chtel. A tak nalezl sedlÁk ŠtestÍ svÉ dvema groŠi. Karel JaromÍr Erben.
PRÁSTKY.Jednoho dne vrazil Jan ProŠkuv na StarÉm Belidle do svetnice s krikem: “Deti, deti, pojdte se podÍvat, babicka snesla s pudy kolovrat!”—“Je to jakÝ div?” kÁrala matka deti, vidouc, e se vŠecky enou ze dverÍ. OvŠem, div to nebyl ÁdnÝ, ale matka nepomnela, jakÉ radosti pristehovaly se s babiccinÝm kolovrÁtkem do sednice. S kolovrÁtkem priŠly prÁstevnice, a s nimi krÁsnÉ pohÁdky a veselÉ pÍsne. Deti poslouchaly ovŠem takÉ rÁdy, kdy matka jala se lÍciti ivot ve VÍdni, a leckterÁ prÁstevnice si povzdychla: “Je to asi krÁsa v takovÉm meste!” Ale nade vŠechno jim vŠem bylo milÉ, kdy babicka zacala povÍdati pohÁdky o princeznÁch se zlatÝmi hvezdami na cele, o rytÍrÍch a princÍch, zakletÝch ve lvy a psy, nebo docela v kameny, o orÍŠkÁch, v nich byly sloeny celÉ drahÉ obleky, o zlatÝch zÁmcÍch a morÍch, na jich dnu prebÝvajÍ vodnÍ panny. Matka netuŠila, kdy se Barunka nekdy pri pletenÍ zamyslila a oknem ven dÍvala na holÉ strÁne a zasneenÉ ÚdolÍcko, e tam vidÍ rajskou zahradu, palÁc z drahÉho kamenÍ, ptactvo ohnivÝch barev, panÍ, jim zlatÉ vlasy s hlavy splÝvajÍ, a zamrzlÁ reka e se jÍ promenila v modravÉ, vlnÍcÍ se more, na jeho vlnÁch houpaly se krÁsnÉ vÍly v perlovÝch lasturÁch. Sultanovi, kterÝ chrÁpal, nataen jsa na podlaze, nesnilo se o cti, kterou mu chlapci casem prokazovali, majÍce ho v zamyŠlenÍ za nejakÉho zakletÉho prince. A jak milo bylo v sednici, kdy se setmelo! VorŠa zavrela okenice, v kamnech praskaly smolnÉ otÝpky, doprostred sednice postavil se vysokÝ, drevenÝ svÍcen, do eleznÝch ramen jeho zastrcily se plÁpolajÍcÍ louce, a kolem dokola rozestavily se lavice a stolicky prÁstevnicÍm, pro ne mimo to babicka uchystala oŠatku krÍal a Švestek—na poslinku. S jakou dychtivostÍ cekaly deti, brzy-li klapnou dvÉre u sÍne a prÁstevnice se ukÁÍ! Nebot o prÁstkÁch babicka nezacala drÍve povÍdati, a se pradleny seŠly. Boena NemcovÁ.
HODINA Z CESKÉ MLUVNICE.“— — tedy: to, o cem se ve vete mluvÍ, jmenuje se podmet; a to, co se predmetu prisuzuje, co se o podmetu ve vete vyklÁdÁ, povÍdÁ, jmenuje se prÍsudek, cili, jak se drÍve rÍkÁvalo, vÝrok. Aby veta byla vetou, cili slovy vyjÁdrenou myŠlenkou, musÍ mÍti podmet i vÝrok.” “Na prÍklad: Venku prŠÍ!”, preruŠila tÁtu-ucitele desÍtiletÁ Sylva, “podmet je zde ‘venku’ a prÍsudek ‘prŠÍ’.” “Pockej, pockej, dÍte. PrÍklad je Špatne volen. UslyŠÍte pozdeji o vetÁch, v nich na prvnÍ pohled se zdÁ, e podmetu nenÍ, rozeberete-li je vŠak pozorne, poznÁte, e podmet je skryt v prÍsudku, je zamlcen, a takovou vetou je ‘venku prŠÍ.’ PtÁte-li se po podmetu, Jirinko, zeptej se.” Jirina, osmiletÁ belounkÁ a plavovlasÁ, protrhla se z nejakÉho snenÍ, vyvalila trochu svÉ chrpovÉ oci a otvÍrajÍc Ústa polykala vzduch jako ryba, kdy se octne na vzduchu. “Jirina lapÁ andelÍcky, tÁto”, poznamenala Sylva. “Ale MuflÍcku”, zahrozil Jirine tÁta, “jak mue vubec nekdo bÝt iv na svete, kdo se neumÍ zeptat po podmetu! To se mi jeŠte nestalo! Co pak jsi vŠecko zapomnela?” MuflÍcek prestal lapat andelÍcky, zachytil pravou ruckou pramÉnek vlasu a popotahoval je se zurivou vÁnostÍ. “Aziku”, obrÁtil se ucitel k Sylve, “zeptej se ty.” “Po predmetu se ptÁme slovem: kdo,” rozhodla vÁne Aza, “tedy: kdo prŠÍ?” Jirina vyprskla smÍchem. “Kdo prŠÍ?” opetovala trochu nerozhodne Sylva. “Co prŠÍ?” vytrumfla Jirina. “Nu, ‘kdo’ nebo ‘co’—” brÁnila se Sylva. “Co—co”, dorÁela Jirina. “A proc tedy ‘co’, MuflÍcku?” “Protoe se nemluvÍ tady o ÁdnÉ osobe a protoe by to nemelo smyslu”, podporovala Jirina svÉ mÍnenÍ vÍtezne. “Nu, dobre, ale dovedeŠ-li takÉ otÁzku zodpovedeti, Jirinko?” “DÉŠt prŠÍ.” “Ale takÉ lijÁk”, sebrala se nynÍ zase Sylva k Útoku. “Dobre, Aziku, velmi dobre”, posilnil ji tÁta. “A takÉ listÍ prŠÍ”, pokracovala Sylva. “VidÍŠ tedy, co vŠe mue bÝt tady podmetem podle tvÉho odpovÍdÁnÍ, Jirinko. A to je nesprÁvnÉ. OdpovÍŠ-li patricne, musÍ prijÍti jen jeden podmet a ten musÍ bÝti urcitÝ. Ve vete: ‘Venku prŠÍ’ je podmetem slovÍcko ono! Ono venku prŠÍ. Ale naŠe rec hledÍ vdy k tomu, aby se vyjadrovala co nejkratŠeji, co nejpresneji. Proto ponechÁvÁ podmet ‘ono’ jako zbytecnÝ, ponevad obsaen je v prÍsudku ‘prŠÍ’.” “Je skryt”, rozhodla Sylva. “Dobre. Skryt. Ale o tom pozdeji. MuflÍcku, povez mi jinou vetu.” “Kocka ere trÁvu”, proslovil MuflÍcek. “Ale kocka prece neere trÁvu”, zachmuril se tÁta. “ere”, rekla vÁne Jirina. “ere”, dotvrdila Sylva. “My ji videly.” “Pro boha vÁs prosÍm, kdy, kde?” “Naproti v zahrade u panÍ domky”, vyprÁvela Jirina. “Dnes odpoledne”, prohlÁsila Sylva. “PanÍ ‘domka’ (zkrÁceno z ‘domÁcÍ’) mela naproti pres ulici domek se zahrÁdkou, nekolik psu a Šest kocek.” “Snad jste ji videly, kterak kousla do trÁvy, ale aby ji rala—” “Ano, rala. Byla to Mausi. Mausi, vÍŠ, to je ta starÁ kocka pruhovanÁ, kterÁ mÁ useknutÝ ocas. rala trÁvu. Kousala, vÝkala a polykala. My ji videly. PanÍ domka priŠla, chytila ji, chovala ji a dala jÍ hubicku na nos”, vyklÁdala Sylva. “Ano, rala. My jsme zrovna Šily na terasse pannÁm Šaty. Kdybys videl, tÁto, co jsem uŠila dnes Bonifacii! VÍŠ, Šaty do spolecnosti. Kdy toti pojede na nÁvŠtevu. Z cervenÉho sametu, dole krajka, kolem krku krajky a do vlasu jsem jÍ udelala korunku z cernÝch perel”, povÍdala Jirina se zÁpalem. “Ale z blÍzka se na to podÍvati nesmÍŠ, tÁto”, smÁla se Sylva. “VÍŠ, MuflÍcek delÁ stehy jako prsty.” “Je to pro vecernÍ osvetlenÍ”, brÁnila se Jirina. A dÁle Sylve vycÍtala: “Ostatne vÁm byla moje prÁce dosti dobrou: priŠla jste pekne s prosÍkem ke mne, abych vÁm pujcila Šaty pro starou panÍ. Rozsud sÁm, tÁto: starÁ panÍ chtela jÍt na krtiny, krtili toti toho malÉho mourenÍnka, kterÉhos nÁm vcera prinesl. A starÁ panÍ nemela co vzÍt na sebe a jÁ jÍ darovala ty fialovÉ Šaty, a ty jsem takÉ sama Šila, tam jÍ velkÉ stehy nevadily.” “Ale jÁ vÁm za to pujcila k hostine pet trpaslÍku a kocÍho Jana”, odplÁcela Sylva. “Jana jsem nemohla posadit na kozlÍk, nemÁ cylindru, a moje Bonifacie jako sluŠnÁ dÁma nemue se posadit do vozu, jeho kocÍ vyhlÍÍ jako opilec”, odsekla Jirina. “Deti, dost”, rozhodl tÁta. “Vratme se k mluvnici. Tedy ta vaŠe veta ‘Kocka ere trÁvu’, Jirinko, kde je tu podmet?” “Kocka.” “Ponevad se o nÍ mluvÍ”, rekla bez vyzvÁnÍ Sylva. “A cÍm jest ten podmet vyjÁdren, Aziku?” “Kockou.” “Pockej, dÍte. PtÁm se toti, co je to za slovo ‘kocka’.” “ZvÍre ctvernohÉ”, odpovÍdala sebevedome Sylva. “Azo, tulipÁne! MÁme mluvnici, ne prÍrodopis. Dej pozor. VidÍŠ mezi lidmi: ten je delnÍk, ten je vojÁk, ten je ÚrednÍk. VŠichni jsou lidmi. Jde-li delnÍk do svÉ dÍlny, je tam bud dohlÍitelem, bud tovaryŠem, bud ucednÍkem. VojÁk stojÍ na cvicenÍ mezi jinÝmi vojÁky a jest tam bud prostÝm, bud desÁtnÍkem, bud dustojnÍkem. ÚrednÍk jde do kancelÁre a je tam oficiÁlem, kontrolorem nebo dvornÍm radou. A zrovna tak je to i se slovy. Jsou podstatnÁ jmÉna, prÍdavnÁ, slovesa, cÍslovky; jakmile, rekneme, takovÉ podstatnÉ jmÉno prijde mezi jinÁ slova, prijde do vety, ihned jest tam necÍm. Bud podmetem, bud prÍsudkem, prÍvlastkem, urcenÍm mÍsta, atd. A ptÁme-li se, cÍm jest podmet vyjÁdren, chceme-li vedeti, cÍm takovÉ slovo jest, jeli samotno, bez ohledu na vetu. NÁŠ pan domka (domÁcÍ) jest ve svÉ kancelÁri magistrÁtnÍm radou. Tedy takovÝm podmetem. ZeptÁ-li se nekdo:—Kdo je to ten magistrÁtnÍ rada?—odpovÍ se mu: pan doktor Schwartz. Tedy pro nÁs je nÁŠ domka doktorem Schwartzem, v kancelÁri, mezi jinÝmi ÚrednÍky, je magistrÁtnÍm radou.” “NÁŠ domka byl dneska odpoledne u nÁs,” vpadla Jirina tÁtovi do reci. “A co chtel?” “PriŠel se podÍvat na tvuj portrÉt od pana Kupky.” “A lÍbil se mu?” “Nu, rÍkal, e je dobrÝ. Ale litoval, e te pan Kupka maloval v tvojÍ starÉ modrÉ bluze. e prÝ jsi si mel vzÍt frak aspon a nejakÝ retez k hodinkÁm na vestu”, usmÍvala se Jirina. “A potom priŠla panÍ domÁcÍ a takÉ se jÍ obraz lÍbil”, pokracovala Sylva. “Na to se podÍvala na Rubensovu panÍ, na tu s tÍm koichem a povÍdala, e je to ein leichtsinniges Frauenzimmer” (lehkomyslnÁ ena—frivolous woman). “A pan domÁcÍ vypravoval, e byli vcera v opere ‘Carmen’, a e hned v prvnÍm jednÁnÍ priŠlo na ne spanÍ a e musili odejÍt. Tak Šli prÝ do hospody a byli tam a pres dvanÁct hodin”, sdelovala Jirina. “Nu, vratme se zase k mluvnici. MÁme-li tedy vetu ‘Kocka ere trÁvu’ a vÍme-li, e ‘kocka’ je v tÉ vete podmetem a ptÁme-li se, cÍm jest podmet vyjÁdren, jakÁ bude odpoved, MuflÍcku?” MuflÍcek dÍval se do ŠumÍcÍho plynovÉho svetla lampy. MÍsto odpovedi zÍvl line a pohodlne. “Aziku?” “Podmet je vyjÁdren podstatnÝm jmÉnem, ponevad ‘kocka’ je jmÉno zvÍrete. A jmÉna osob, vecÍ, zvÍrat, vlastnostÍ jsou jmÉna podstatnÁ”, odpovÍdala Široce, jak bylo u jejÍm zvykem, vedela-li co, Sylva. “Dobre. A ty MuflÍcku, povez jeŠte jednu vetu.” “Jsem ospalÁ”, zÍvla znovu Jirina. “Co je podmetem v tÉ vete, kterou jsi rekla?” Jirina premÝŠlela. NÁhle se vzchopila: “VÍŠ, kde asi bude ten Januv cylindr? Jiste pod pianem. Jan ho ztratil, kdy chtel predehnat svÝm fiakrem muj rychlovlak. Vlezu tam, ale a zÍtra. Jsem dnes u ospalÁ..” J. S. Machar.
DIVOTVORNÉ DUDY.Pred lety, kdy jeŠte “cernÉ doly” rozklÁdaly se a za LÍsky, ivil se v PodlesÍ v polozborenÉ chatrci chudÝ koŠtiŠtÁr. Byl vdovec. ena mu pred nekolika lety zemrela a zanechala uboÁku Šest holÁtek, samÝch “nedorustat.” Toliko nejstarŠÍ klucÍk chodÍval s tatÍkem do brezin na proutÍ, pomÁhal mu robit koŠtata a roznÁŠel je s nÍm do kraje. Ale byly casy zlÉ, tuze zlÉ. SedlÁk sÁm nemel do Úst co podat, chodil na robotu a pole vlastnÍ nechÁval leet Úhorem. KadÝ den vracel se chudas koŠtiŠtÁr domu s koŠtaty bez groŠe a bez chleba s nejstarŠÍm klucÍkem a pet hrdÉlek bedovalo vdy pred chatou, e zase jim tatÍcek niceho neprinesl. “Zle je, deti, zle; ale bude lÉpe, uvidÍte, e bude,” teŠÍval tatÍk holÁtka a slze mu pri tom kanuly tvÁremi; myslÍval si, proc takÉ tech Šest tvorecku mu PÁn Buh nevzal se enou. A deti, chudinky, kuru se stromu hladem ohryzovaly. Kdy nemohl to koŠtiŠtÁr ji slyŠeti, ani se na to dÍvati, vyŠel ven do hlubokÉho lesa, kde byla nejvetŠÍ houŠt a kde byly brÍzy tlustÉ jako klÁdy a vysokÉ jako duby na KrivoklÁtsku. “Smrt si musÍm udelat,” bedoval usouenÝ mu a rozhlÍel se po vetvÍch, kde nejlÉpe by si ta hlava jeho odpocinula. “Nic nemÁ chudÝ na svete, a proto nenÍ ho tu zapotrebÍ,” povÍdal a A kdy tak usedave plakal, octl se pred nÍm z nenadÁnÍ jakÝs dedouŠek s holÍ. Vlasy mel belounkÉ, jak kdy napadne prvnÍ snÍh. “NarÍkÁŠ si, narÍkÁŠ?” pravil dedouŠek hlasem soustrastnÝm a usmÍval se. “Arcie narÍkÁm milÝ starecku”, rekl koŠtiŠtÁr. “A proc pak si narÍkÁŠ?” zeptal se starecek. “Inu, Šest detÍ mÁm, sedmÝ jsem sÁm, kolikÁtÝ den nejedli jsme ji a deti kuru ohryzujÍ se stromu. Nemohu je uivit a dÍvat se na to takÉ nemohu a proto jsem Šel do lesa, abych se tu obesil.” “Proto jen? Ty blÁzÍnku! NevÍŠ, e duŠi chtels dÁt dÁblovi?” usmÁl se zase dedouŠek, sÁhl pod dlouhÝ ŠerkovÝ kabÁt, ze spoda duhy vytÁhl dudy a podal je koŠtiŠtÁri. “Na, tyhle dudy si vem, a bude-li se tobe a detem tvÝm chtÍt jÍst, zahrej na ne a uvidÍŠ, e bude po hladu. A na obeŠenÍ po druhÉ nepomÝŠlej. Nedobre by se ti mohlo vÉst.” A nedorekl jeŠte ani dedouŠek, a jen brezovÍm zasviŠtelo po nem lupenÍ. Za chvilku vzpamatoval se koŠtiŠtÁr a kdyby byl nedrel v rukou dudy, opravdovÉ dudy, nebyl by ani uveril, e mluvil s jakÝmsi stareckem. Ale dlouho se nerozmÝŠlel, beel do chatrce a kdy zas deti uvidel, byl rÁd, e je iv a e se neobesil. “Po hladu je, deti, u!” rekl uplakanÝm holÁtkum a sotva to rekl, ji zvucely dudy a z dud vybehl klucÍk a vynÁŠel jÍdla nejrozmanitejŠÍ, pokud koŠtiŠtÁr hrÁl. A deti jedly hltave, co jen jim Ústa stacila, protoe tretÍ den nemely u chudinky niceho. Kdy se nasytily, pomodlil se starÝ s detmi za neznÁmÉho dobrodince. Nechodil vÍce do brezin na proutÍ, ani nepletl koŠtiŠtata a ani je nerozvÁel s nejstarŠÍm klucÍkem po kraji a prÁl si jen, aby tak ena jeho byla nynÍ iva, protoe mÁlo dobrÉho chudinka za ivota zakusila. ŠtestÍ na svete netrvÁ vŠak dlouho; ale dobre, e netrvÁ, sice bych byl ji se svou pohÁdkou u konce a takhle vÁm jeŠte neco povÍm. LidÉ si povŠimli, e nechodÍ ji koŠtiŠtÁr z PodlesÍ na proutÍ a e neplete koŠtiŠtata, ledacos si povÍdali, a deti samy se chlubily, e jim tatÍk dudy z lesa prinesl a e kdykoli zadudÁ, kluk vybehne z nich a rozdÁvÁ jÍdel, co hrdlo jen rÁcÍ. MnozÍ neprÁli koŠtiŠtÁri dobrÝ cas a oŠemetnÍ jazykovÉ povedeli krÁli, jen nedaleko bydlel na zÁmku, o dudÁch zÁzracnÝch. ChytrÁk krÁl poslal si pro milÉho koŠtiŠtÁre, porucil, aby dudy s sebou vzal, a kdy priŠel dudÁk na zÁmek, a krÁl si dudy prohlÉdl, podÁval mu za ne tri sta tolaru. Chtej nechtej musil je ubohÝ dÁt, aby si krÁle nerozhneval. “Tri sta tolaru mi do smrti dostacÍ, krÁl dobre si mne bude pamatovat a nekdy to mue detem poslouit,” myslil si koŠtiŠtÁr a hledel se poteŠiti. Ale prepocÍtal se. StrÍbrnÁku ubÝvalo dnem; co meli v chatrci dudy, zvykli si na dobrÉ casy, a tolÁrky se brzo rozkutÁlely. Za nejakÝ cas usadila se u nich zase starÁ bÍda a deti, chudÁci, plakaly, e tatÍk prodal dudy krÁli. A zase, uboÁtka, hryzly kuru se stromu. “Hlupec jsem byl, e jinam jsme neodeŠli, kde by se byl krÁl o nÁs nedovedel,” narÍkal si koŠtiŠtÁr a Šel do zÁmku ku krÁli; ale ani nepustili ho tam, pred vrata vystrcili otrhance. Ze zÁmku pustil se rovnou cestou opet do lesa, kde byla nejvetŠÍ houŠt a kde byly brÍzy tlustÉ jako klÁdy a vysokÉ jako duby na KrivoklÁtsku. Dedecek ji tam cekal, sedel na mechu a usmÍval se. “Tys tu zas?” podivil se starouŠek. “Vdyt jsem to vedel, e nebudeŠ dudy dlouho mÍt. Kams je dal?” “Poslal si pro mne krÁl, milÝ dedouŠku, a jÁ chtej nechtej musil mu je nechati. Dal mi za ne tri sta tolaru; ale vÍŠ, e strÍbrnÁky jsou kulovatÉ a e se brzo rozkutÁlejÍ. U nÁs je zase zle, jako onehdy, kdy jsem se Šel obesit. Deti opet ohryzujÍ kuru se stromu a jÁ, abych to nevidel a neslyŠel, odeŠel jsem do lesa.” “A dobre jsi priŠel. JinÉ dudy ti dÁm, tyhle,” povÍdal dedecek, a opravdu vytÁhl ze spoda ŠerkovÉho kabÁtu novÉ dudy, na vlas tem prvnÍm podobnÉ. “Zas na ne hrej a uvidÍŠ, e se ti opet dobre povede. Ale chytrÁk musÍŠ bÝt, chytrejŠÍ ne ten krÁl lakomec. Po tretÍ bych ti u nepomohl.” A nedopovedel jeŠte ani starecek a ji brezovÍm zaŠustilo po nem jen lupenÍ. KoŠtiŠtÁr prohlÉdl si dudy a podekoval ihned PÁnu Bohu, e ho z nouze vytrhl. A sotva e k chaloupce doŠel, zase zacal na dudy hrÁt, a Šest detÍ beelo mu naproti Úprkem, e tatÍk mÁ zase dudy a e u nebudou muset trpet hlad a hlady kuru se stromu ohryzovat. Opet vybehl klucÍk ze zÁzracnÝch dud, neroznÁŠel vŠak, co jen hrdlo rÁcilo, ale bicÍkem remÉnkovÝm Šlehal do detÍ, e se vŠecky rozutekly chudinky, kam jen kdo mohl. TatÍk hodil rozmrzen dudami do mechu a zlobil se, e starecek si jeŠte z neho v chudobe udelal smÍch. Sedl si na prÁh pred chatrc a premÝŠlel, co pocÍti. A kdy tak premÝŠlel, napadlo ho, co rekl mu dedecek, aby byl chytrejŠÍ ne ten krÁl lakomec, vstal, vzal kabÁt, zdvihl dudy, uschoval je opatrne pod kabÁt a Šel ku krÁli do zÁmku. Detem rekl, e se brzo vrÁtÍ a e jim prinese jÍst, co budou chtÍt. V zÁmku se zrovna chystali k velikÉ hostine. KrÁl rozeslal na vŠecky strany posly s listy zvacÍmi a sluebnictvo nevedelo, ceho se drÍve chopit. DokorÁn byly otevreny komnaty krÁlovskÉ, cistili je a upravovali v hodovnÍ sÍn. Nikdo si ve spechu ani nevŠiml chudÉho mue. A koŠtiŠtÁr neotÁlel, vekradl se nepozorovane a do nejposlednejŠÍch pokoju, je obÝval sÁm krÁl a kde visely dudy na pozlacenÉm hrebÍku dverÍ. Ani vidu nebylo tu po nikom, krÁl na jeleny vyjel do lesu a dvorenÍnovÉ s komornÍky s nÍm. Hbite vynal koŠtiŠtÁr dudy, je mel schovanÉ pod kabÁtem, opatrne se rozhlÉdl, zdali ho nekdo nevidÍ a tyhle za ony prodanÉ povesil na hrebÍk pozlacenÝ a zase tak nepozorovane vyplÍil se ze zÁmku. TretÍ den bylo ji plno panstva v sÍdle krÁlovskÉm a jeŠte sÍla novÝch a novÝch hostÍ prijÍdelo do dvora, e mÍsta nebylo ani pro povozy. S vlÍdnou tvÁrÍ uvÍtal vŠecky hostitel a kdy zasedli za stoly, na nich strÍbrem a zlatem leskly se talÍre, pro dudy zaŠel krÁl do komnaty svÉ—nepovedel o nich jeŠte velmoum—a kdy vrÁtil se a zadudal, klucÍk vybehl z nich, ale neroznÁŠel jÍdla drahÁ, nejvzÁcnejŠÍ, co hrdlo jen rÁcÍ, jen kmital se po stole a do tvÁrÍ a pres ruce Šlehal velmoe, e rozutÍkali se vŠichni z hodovnÍ sÍne do dvora a kocÍm porouceli zaprÁhat, e okamite odjedou. A opravdu tryskem odjÍdely kocÁry ze dvora krÁlova a pÁni v nich spÍlali vladari, e podvedl je a vydal posmechu vŠeobecnÉmu a zarekli se, e nebudou ho mÍt dÉle za krÁle. KrÁl mrŠtil dudami o mramorovou dlabu, e na stero kusu se rozletely; ale nejhure vedlo se pri tom dvorenÍnum. TakÉ pro koŠtiŠtÁre poslal; ale poslovÉ vraceli se jeden za druhÝm s neporÍzenou, e stopy nenÍ prÝ po nem v PodlesÍ, a sami za to propadli pokute, e neprivedli chudÁka. Ale panstvo opravdu od tÉ doby krÁle neposlouchalo, jinÉho si zvolili a lakomce ze zÁmku vyhnali. KoŠtiŠtÁri dobre se vedlo vŠak i s detmi. Odstehoval se odtud hluboko do lesu a nezakusil ji ani po celÝ ivot, cemu lidÉ nouze rÍkajÍ. O divotvornÝch dudÁch od tech dob nikdo neslyŠel, jÁ takÉ ne, a proto nemohu vÁm vÍce povedet. Bezpochyby e zustaly v rodu koŠtiŠtÁrove. VÁclav BeneŠ TrebÍzskÝ. V okolÍ mesta VlaŠime u mestecka Lounovic vypÍnajÍ se vedle sebe dva vrchy, oba “BlanÍk” recenÉ. S menŠÍho z nich, s MalÉho BlanÍka, probelÁvajÍ se rozvaliny kaple zruŠenÉ za cÍsare Josefa II.; vyŠŠÍ, VelkÝ BlanÍk, nad 600 m vysokÝ, je bÁjecnÁ ta hora, o nÍ sobe vypravujÍ starÍ, mladÍ, v okolÍ i dÁl, kterou znajÍ vŠude po ceskÝch vlastech. HÁv tmavÉho lesa splÝvÁ od temene po vŠech bocÍch homolovÉho BlanÍka, jen vÁne, a zachmurene shlÍÍ na krajinu od sveta odlehlou, na jejÍ chlumy a plÁne mÁlo ÚrodnÉ. Široko daleko je patrno jeho tÉme a v okolÍ casto k nemu pÁtrave vzhlÍejÍ. VeŠtÍt, chmurami zahaleno jsouc, zlÉ povetrÍ, promodrÁvÁ-li se vŠak jasne, slibuje jistÝ cas. Na temeni BlanÍka videti ve stÍnu buku a jinÉho stromovÍ pradÁvnÉ, kamennÉ hradby, vetŠinou sesutÉ. Po drevenÉm hrade, nekdy majetku ceskÝch krÁlu, jeho chrÁnili a jen se stal pamÁtnÝm v dejinÁch zÁpasu mezi VÁclavem IV. a bratrem jeho Zikmundem, nenÍ dnes ani pamÁtky. Ale pod hradbami v hore samÉ drÍmajÍ ozbrojenÍ rytÍri, “svatovÁclavskÉ vojsko”, drÍmajÍ a cekajÍ, a nastane den, kdy bude potreba jejich pomoci, a budou do boje povolÁni. Pod skalnatÝm vrcholem BlanÍka, ve vÝchodnÍm svahu je skÁla v podobe lomenÉho oblouku. Tam je vchod do hory, tam se takÉ prÝŠtÍ pramen, z neho blanictÍ rytÍri svÉ kone napÁjejÍ, kdy za cas jednou za jasnÉ mesÍcnÉ noci vyjÍdejÍ na palouk mezi lesy pod horou, aby se tu oddali rytÍrskÝm hrÁm. Za takovÉ noci zalÉhÁ do okolÍ temnÉ dunenÍ, stlumenÝ rachot bubnuv i polnice hlas. K rÁnu zase vŠe rÁzem utichne, rytÍrstvo, konstvo, vŠe zanikne ve skalnÉ brÁne a zmizÍ v tajemnÉm lune hory. Jen na palouce zustÁvÁ pamÁtka po nocnÍm, jÍzdeckÉm reji: precetnÉ stopy konskÝch kopyt. Ne do skalnatÝch sklepenÍ, kde drÍmÁ svatovÁclavskÉ vojsko, vkrocil takÉ ji nejeden clovek. Tak jednou dÍvka jakÁsi ala trÁvu pod BlanÍkem. Najednou se jÍ zjevil rytÍr a vybÍdl ji, aby s nÍm Šla, poklidit v hore. DÍvka se nebÁla a Šla. BrÁna Jak se dÍvka rozhledla, zacala zametati. PrÁce jÍ kvapem ubÝvalo a za chvilku vŠecko poklidila. Tak se jÍ zdÁlo. VymetŠi sebrala smetÍ do klÍna a vyŠla volne z hory. Nikdo jÍ nezastavil, nikdo na ni nepromluvil, nikdo se nezbudil. Kdy priŠla domu, ptali se jÍ, kde tak dlouho byla. Divila se a povedela, e prichÁzÍ jako jindy tou chvÍlÍ. Uasla, kdy jÍ rekli, toue chvÍlÍ naposled pred rokem s trÁvy priŠla, e byla celÝ rok pryc. I povedela, kde se ocitla, a tu vŠichni srozumeli, proc jÍ rok uplynul chvilkou. TretÍho dne vŠak byla dÍvka nebokou. Tak jako ji, neznÁmÝ rytÍr pozval si takÉ kovÁre z Lounovic do hory, aby tam okoval kone. KovÁr Šel a kdy okoval, dali mu do pytle smetÍ, kterÉ ze zlosti pred horou vysypal. Doma pak se dovedel, e ho ji oplakali, ponevad zmizel beze stopy a celÝ rok nebylo po nem ani potuchy. I povedel, co se s nÍm delo, a kdy pak pytel protrÁsal, vypadly z pytle tri dukÁty. Ted teprve videl, e chybil. Ihned beel zpÁtky ku blanickÉ brÁne, kde smetÍ vysypal. Ale nadarmo. Nebylo tam ani smetÍ, ani dukÁtu.—JeŠte o jinÝch vypravujÍ, kterÍ se podobne dostali mezi blanickÉ rytÍre, nemajÍce o tom zdÁnÍ. Ale tomu ji dÁvno. BlanÍk zamcen, vÁne, a zachmurene shlÍÍ na osamelou, od sveta odlehlou krajinu, a jako by trud tesknÉ dumy na nem a vŠude kol spocÍval. SvatovÁclavskÉ vojsko spÍ. JeŠte nenÍ cas, aby vstalo. To bude ve chvÍli nejvetŠÍho nebezpecenstvÍ naŠÍ vlasti, a v nÍ bude tolik neprÁtel, e by celÉ krÁlovstvÍ roznesli na kopytech svÝch konÍ. TenkrÁte budou videna znamenÍ: uschnou vrcholy stromu v blanickÉm lese, na temeni hory se zazelenÁ starÝ, uschlÝ dub a pramen u skÁly rozvodnÍ se tak, e bystricÍ se povalÍ dolu. A tu se BlanÍk otevre a rytÍri vytÁhnou do boje, vedeni sv. VÁclavem, jen se zjevÍ na bÍlÉm koni. I nastane boj tak zurivÝ, Tak povest o blanickÝch rytÍrÍch, je uteŠovala naŠe predky za smutnÝch, tekÝch dob a je jest ohlasem vroucÍ lÁsky k vlasti a pevnÉ duvery v lepŠÍ budoucnost. Alois JirÁsek. KRÁL JECMÍNEK.Morava byla bez panovnÍka. A nezemrel jÍ, v bojÍch nepadl, ani jinak zahynul. Ale zmizel beze stopy, e nebylo po nem ani slechu ani dechu. Podvecer jeŠte meŠkal krÁl Svatopluk v leenÍ svÉho vojska s pÁny a zemany, pak odebral se do svÉho stanu. Okolo pul noci vyŠel ven, to strÁ videla, vsedl na kone a jel tiŠe spÍcÍm tÁborem. Nikdo si ho nevŠiml; strÁe pak stojÍcÍ na kraji leenÍ, poznavŠe ho nevzkrikly na nej, nÝbr uctive pustily ho ven, ackoliv jim bylo divno, nac krÁl v ten pozdnÍ cas vyjÍdÍ za tÁbor. Hledely za nÍm, a zanikl v pulnocnÍch temnostech. Nikdo netuŠil, e ji dlouho nemel klidu a spokojenosti ve vŠÍ svÉ slÁve a moci, jak tÍilo ho svedomÍ proto, e se zle opÍral sv. Methodeji, velikÉmu dobrodinci moravskÉ zeme a vŠeho ceskÉho lidu, e ruŠil jeho rÁdy i svatÝ, slovanskÝ obrad. Kletba svetcova nedala Svatoplukovi spÁti. Vzpamatovav se sÁm nad sebou, zkrouŠene premÍtal v bezesnÝch nocÍch, jak by se kÁl, jak by usmÍril boha. A tÉ noci se rozhodl, e nechÁ vŠeho, e opustÍ svÉ vojsko, dvur i sluhy, poklady kovu i vzÁcnÉ zbrane, e se vzdÁ vŠÍ moci a slÁvy. Jel a jel pustou nocÍ, a dojel na jedno mÍsto na strÁni hory ZÁboru, kde se vŠude cernaly rozlehlÉ hvozdy, a kde pred tÍm tri poustevnÍci s jeho podporou vystaveli kostel. V tom cernÉm lese, v odlehlÉm, ukrytÉm mÍste probodl mecem svÉho kone, mec pak zahrabal. BezbrannÝ bral se I zustal po lÉta nepoznÁn, a teprve pred svou smrtÍ povedel a se vyznal, kdo je a proc sem priŠel. ZatÍm, kdy tak beze stopy zmizel, pomÝŠleli na Morave voliti jinÉho panovnÍka. I hledali, kdo by stolce byl nejhodnejŠÍ. TenkrÁte il na Prerovsku na hrade Chropini zeman, pÁn rozlehlÝch statku, mu bohatÝ, u pÁnu, zemanu velmi vÁenÝ, od lidu milovanÝ. VlÁdlt na svÝch statcÍch lidsky a maje dar ducha, soudil moudre a spravedlive. I rekli si pÁni zemanÉ: “Nac jinde vladare hledati, kdy ho mÁme mezi sebou?” A tak zvolili chropinskÉho pÁna, vŠichni jednostejne, bez ruznic a sporu; volbu jejich chvÁlili po vŠÍ zemi a radovali se z novÉho krÁle. Ten, aby poznal vŠecky konciny svÉ rÍŠe, objÍdel zemi; vŠude ho vÍtali s mnohÝm plesÁnÍm a velikou slÁvou, at jel na poledne koncinami, kde rÉva zrÁla, at jel Úrodnou Hanou, plnou boÍho poehnÁnÍ, at na pulnoc i vÝchod dolinami mezi lesnatÝmi kopci. VŠude se mu chteli zachovati, a pÁni a zemanÉ predhÁneli se, aby zÍskali si jeho prÍzen, lahodili mu, lichotili, radovÁnky strojili a hlucnÉ hody. Kdy pak se vrÁtil na chropinskÝ hrad, nic ho tu ji neteŠilo, ani oddanÁ prÍchylnost jeho nenÉ panÍ. StÝskalo se mu po hlucnÝch zÁbavÁch. I strojil hody a zval hojnÉ hosti. PÁni zemanÉ v bohatÝch suknÍch, v capkÁch s volavcÍm perÍm, v drahÝch ŠubÁch a krznech, s lesklÝmi Šavlemi a meci pri bitÝch, lesklÝch pÁsech sjÍdeli se na krÁsnÝch konÍch pestrÝch pokrovu ze vŠech koncin zeme, e jim sotva stacily mestecko i hrad. Tam slaveny bohatÉ hody, velikÉ veselÍ, ne jednou, ne dvakrÁt. Pres tu chvÍli se sjÍdelo panstvo, besedovalo, hodovalo s vladarem a pilo. Kdy se vecer vracel delnÝ lid s pole, hrmelo na chropinskÉm hrade veselÍ. Zvucely pohÁry, struny a zpevy pri zÁri pochodnÍ a svecÍ. A kdy lid, pospav po lopotnÉ prÁci, I hledeli vÁne ke krÁlovu sÍdlu, starostlive mluvili, jakÁ to sprÁva, co z toho bude, mluvili o tom, jak s povÝŠenosti priŠla chropinskÉmu pÁnu pÝcha, jak zhrdl, jak je slÁvou zmÁmen, jak myslÍ, e jen jemu samÉmu slunce svÍtÍ. A pokadÉ vzpomÍnali predobrÉ panÍ krÁlovÉ. Z tÉ duŠe jÍ litovali, co zkouŠÍ, jak teko vŠe nese dobrotivÁ panÍ, jak se stranÍ pustÝch tech hodu. Lid se nadarmo nestaral. KrÁli ji nestacilo vlastnÍ bohatstvÍ; proto jal se uklÁdati novÉ a velikÉ dane, ÚrednÍci jeho nesmeli nikomu vyhoveti a tiskli vŠechny, i chudÉ. Lid pocal krÁle nenÁvideti, narÍkal nan a klel mu. Jen o krÁlovne se smÝŠlenÍ nemenilo. Ba jeŠte s vetŠÍm pohnutÍm si o panÍ mluvili, jak za ne u krÁle prosÍ, oroduje, aby jich tak neutahoval. Pravdu mluvili; ÁdnÝ vŠak nevidel slz, je krÁlovÁ v samote proplakala v horkÉm plÁci, jak krÁli z Úzkosti o neho a z lÁsky srdecnÉ mÍrne domlouvala, jak se krÁl na ni osopoval, jak hrube odbyta se sklopenou hlavou vychÁzela z jeho komnaty, div neklopÝtla, jak se jÍ tmelo v ocÍch hanbou a slzami. A jednou krÁl, kdy opet uloil novou berni a krÁlovÁ zase za lid prosila, rozvzteklen vytrhl na ni mec a hnal se po nÍ tak prudce, e div vyklouzla ze dverÍ. V tom divokÉm hnevu porucil vojÍnum, aby ji tÉ chvÍle, hned z hradu vyvedli, e jÍ nechce mÍti na ocÍch. Kdy pak vyhledl oknem ku brÁne a spatril ubohou panÍ, pojat byl na novo takovÝm vztekem, e vyraziv z komnaty za nÍ se hnal s dobytÝm mecem. KrÁlovÁ ho jeŠte v cas zahledla. Ve smrtelnÉ Úzkosti hledala nejakÉho ÚtociŠte. Ale nikde nebylo ochrany, nikde zÁŠtity. Jenom lÁn dozrÁvajÍcÍho jecmene stÁl u cesty, lÁn ŠirÝ a poehnanÝ, jen se na slunci svÍtil krÁsne belavÝ zÁblesky klasu i jejich ostin. V rÁz pohnula se hladina ÍrnÉho lÁnu: klasy se rozhoupaly, rozvlnily, a nad nimi se mÍhala zlatÁ krÁlovnina kŠtice. UbohÁ VesnickÉ eny ji pak naŠly a vedle nÍ detÁtko, je se jÍ tu narodilo. Odnesly je do vsi a tam je peclive oŠetrovaly a dÍteti, krÁlovu synu, daly jmÉno JecmÍnek na pamÁtku toho, e se narodil v jecmeni. Ale krÁl, jakmile se dovedel o tom Útulku, dal manelku i syna odvÉsti kamsi daleko; kam, nikdo nezvedel. Ne co seŠlo s ocÍ, neseŠlo z mysli. Casto se mihla krÁli usouenÁ tvÁr milostnÉ panÍ jeho, casto si vzpomnel na svÉho synka. To nejcasteji, kdy nabaiv se pustÉ rozkoŠe, bloudil samotou. Pak pojala ho takovÁ tesknota, takovÁ touha, a poslÉze vyslal posly, aby mu hned zase privedli enu i dÍte. Ale poslovÉ se vrÁtili na chropinskÝ hrad sami a vydeŠeni oznamovali, e panÍ krÁlovÁ i krÁlevic zmizeli z toho Úkrytu a e nikdo nevÍ, kam se podeli. KrÁl ustrnuv, zaleknut, rozkÁzal ztracenÝch hledati. I chvÁtali ChropinŠtÍ, z Prerova, z okolÍ a vŠichni ochotne rÁdi, nebot Šli pro milou krÁlovnu. TakÉ krÁl vyjel s druinou pÁtrat po svÉ rodine. Jel tam, onam, neminul ÁdnÉho zÁkoutÍ, projÍdel krajem, projÍdel horami, po dedinÁch se shÁnel, po hradech se vyptÁval, sliboval, i po lesÍch hledal a slujÍch, ne vŠude marne jako vŠichni. Tak dojel poslÉze do ŠirÉho tmavÉho hvozdu (na hore ZÁboru) a tu shledl u jeskyne starÉho poustevnÍka, zarostlÉho bÍlÝmi vousy. Ihned se ho dychtive vyptÁval, nevÍ-li o jeho panÍ, nevÍ-li o synu JecmÍnkovi. I pokrocil poustevnÍk a stanuv proti chropinskÉmu pÁnu, prÍsne se mu dÍval do ocÍ a prÍsne jako soudce a prorocky k nemu promluvil: “Pro viny svÉ nejsi hoden svÉ manelky ani svÉho syna. Vez, e ho nenajdeŠ, ani uvidÍŠ. Ale on prijde. A jako ty jsi byl metlou moravskÉ zeme, bude on jejÍ spÁsou. A jako tobe klnou, budou jemu ehnati, nebot on, a bude Morava nejvÍce neprÁteli sklÍcena, moravskÝ lid osvobodÍ. A bude poehnane vlÁdnouti krÁl JecmÍnek v osvobozenÉ vlasti. Ty pak jdi a cin pokÁnÍ!” SklÍcen, zoufaje si krÁl vrÁtil se na svuj hrad. Ji cÍtil svou vinu. PÁlila ho, a se svedomÍm mucila ho touha po manelce a synu. Jako mrak chodil chropinskÝm hradem. Lidem se vyhÝbal, samoty hledal, a najednou zase si nazval hostÍ a dvoranu na hÝrivÉ hody. Chtel jimi umlceti svedomÍ, chtel zkonejŠiti palcivou touhu. Ale cizÍ, veselÝ ryk a zpev ho neuteŠily. Na rÁz nechal bohatÉho stolu, nechal hostÍ a tekal v noci sÍnemi, nÁdvorÍm, a zoufaje si skocil do hradnÍ, bezednÉ studne. PoustevnÍkova veŠtba o synu chropinskÉho pÁna roznesla se jako vetrem po vŠÍ moravskÉ zemi a dedila se po vŠechny vedy s pokolenÍ na pokolenÍ. Lid neprestal cekati krÁle JecmÍnka. V chropinskÉm zÁmku meli stul a pokoje pro nej stÁle uchystÁny, aby ho dustojne pohostili. A kdy neŠel, hledali ho ChropinŠtÍ, z Prerova mesta, alkovŠtÍ i jinde v prerovskÉm kraji. KadÝm rokem shromadovali se a shromadujÍ po mestech a dedinÁch a v zÁstupu se zbranÍ v ruce tÁhnou dedinami, poli a lesem a hledajÍ ÁdanÉho, touenÉho krÁle JecmÍnka, nadeji v lepŠÍ budoucnost. Kdy bÝvalo za roboty hrube zle, lid se uteŠoval tou veŠtbou o lepŠÍ budoucnosti. Za cÍsare Josefa, za neho poddanÝm znacne uvolneno, zdÁlo se lidu, e slÍbenÁ doba nastÁvÁ. Proto nechtel uveriti a neveril, e cÍsar Josef umrel. Po dedinÁch si vypravovali, e uŠel jen pred pÁny dÍlu jeho neprejÍcÍmi a e v prestrojenÍ meŠkÁ mezi lidem, dediny obchÁzÍ i uteŠuje. A lid mu rÍkal zase JecmÍnek a bÁjil o nem, e nosÍ dlouhÝ kabÁt, modravÉ nohavice do bot vdy se lesknoucÍch, treba bylo blÁta po kolena. Pres ten oblek mÁ modravÝ plÁŠt. Kdy v nem krÁcÍ, nikdo ho nevidÍ, leda ten, kterÝ chce, aby ho videl. Na besedu prichÁzÍvÁ vecer zavrenÝmi dvermi, posedÍ za stolem, pohovorÍ a zase tak zmizÍ, jak priŠel. PodÁ-li mu kdo chleba, aby si ukrojil, neukrojÍ; dokud mÁ ten plÁŠt na sobe, Za doby tekÉ roboty obchÁzely asi uvedomelejŠÍ osobnosti dediny a tajne uteŠovaly lid a povzbuzovaly, e robotu a platy prestanou, e prijde cas ÚplnÉ svobody. Vrchnosti stÍhaly takovÉ osoby a proto narÍzeny byly prohlÍdky po vŠem panstvÍ. DÁly se dvakrÁte za rok, vdy v noci stejnou dobou, at si prŠelo jak prŠelo. PÍsari kancelÁrŠtÍ, myslivci a mlÁdenci myslivectÍ, drÁbi a vrÁtnÝ rozeŠli se po dvou po osadÁch, pribrali si mÍstnÍ Úrad a konali prohlÍdku dum od domu. Hledali JecmÍnka; kdyby na nej padli a on se jim vydrel a utÍkal, meli ho zastreliti. Ale nepodarilo se jim nikdy JecmÍnka nalÉzti. Alois JirÁsek. ZLATOVLÁSKA.Byl jeden krÁl a byl tak rozumnÝ, e i vŠem ivocichum rozumel, co si povÍdali. A poslouchejte, jak se tomu naucil. PriŠla k nemu nejakÁ starÁ babicka, prinesla mu v koŠÍku hada a povÍdÁ, aby si ho dal ustrojiti; kdy ho snÍ, e bude vŠemu rozumeti, co kterÉ zvÍre v povetrÍ, na zemi a ve vode mluvÍ. Tomu krÁli se to lÍbilo, e bude umeti, co nikdo neumÍ, dobre babicce zaplatil a hned porucil slouÍcÍmu, aby mu tu rybu k obedu pripravil. “Ale”, prÝ, “at jÍ ani na jazyk nevezmeŠ, sice mi to svou hlavou zaplatÍŠ!” JirÍkovi, tomu slouÍcÍmu, bylo divno, proc mu to krÁl tak tuze zapovedel. “Jak iv jsem takovÉ ryby nevidel”, povÍdÁ sÁm sobe; “vypadÁ zrovna jako had! A jakÝ by to byl kuchar, aby ani neokusil, co strojÍ?” Kdy to bylo upeceno, vzal kouŠtÍcek na jazyk a pochutnÁval. V tom slyŠÍ kolem uŠÍ neco bzuceti: “NÁm taky neco, nÁm taky neco!” JirÍk se ohlÍÍ, co to? a nevidÍ ne nekolik much, co v kuchyni lÍtaly. Tu zas nekdo na ulici Šiplave volÁ: “Kam pak, kam pak?” A tencÍ hlasy Po obede krÁl porucil JirÍkovi, aby mu osedlal kone, e se chce projeti po zelenÉ louce, a on aby ho doprovÁzel. KrÁl jel napred a JirÍk za nÍm. Kdy jeli po zelenÉ louce, JirÍkuv kun poskocil a zarehtal: “Hohoho, bratre! mne je tak lehko, e bych chtel pres hory skÁkati!”—“Co je o to”, povÍdÁ druhÝ; “jÁ bych taky rÁd skÁkal, ale na mne sedÍ starÝ; skocÍm-li, svalÍ se na zem jako mech a srazÍ vaz.”—“At si srazÍ, co z toho?” rekl JirÍkuv kun; “mÍsto starÉho budeŠ nositi mladÉho.” JirÍk se tÉ rozmluve zasmÁl, ale jen tak po tichu, aby krÁl nevedel. Ale krÁl taky dobre rozumel, co si konÍci povÍdali, ohlÍdl se a vida, e se JirÍk smeje, ptÁ se: “Cemu se smejeŠ?”—“Nicemu, krÁlovskÁ Jasnosti! Jen mi tak neco pripadlo”, omlouval se JirÍk. StarÝ krÁl vŠak u ho mel v podezrenÍ a konum u taky neduveroval, obrÁtil a zas domu. Kdy prijeli do zÁmku, krÁl porucil JirÍkovi, aby mu nalil do sklenice vÍna. “Ale tvÁ hlava za to”, povÍdÁ, “jestlie nedolejeŠ anebo prelejeŠ!” JirÍk vzal konvici s vÍnem a leje. V tom prileteli oknem dva ptÁckovÉ; jeden druhÉho honil a ten, co utÍkal, mel tri zlatÉ vlasy v zobÁcku. “Dej mi je”, povÍdÁ ten jeden, “vŠak jsou moje!” “NedÁm, moje jsou! JÁ jsem si je zdvihl.” “Ale jÁ jsem je videl, jak upadly, kdy se zlatovlasÁ panna cesala. Dej mi aspon dva.”—“Ani jednoho!”—Tu ten druhÝ ptÁcek za nÍm a ty dva zlatÉ vlasy pochytil. Kdy se tak o ne letmo tahali, zustalo kadÉmu v zobÁcku po jednom, tretÍ zlatÝ vlas upadl na zem, jen to zazvonilo. V tom se JirÍk po nem ohlÉdl a prelil. “Propadl jsi ivot!” vykrikl krÁl; Co mel JirÍk delat? Chtel-li svuj ivot zachovati, musil pro pannu, ackoliv ani nevedel, kde jÍ hledati. Osedlal si kone a jel kudy tudy. Prijel k cernÉmu lesu a tu pod lesem u cesty horel ker; zapÁlili jej pasÁci. Pod kerem byl mravencÍ kopec, jiskry na nej padaly, a mravenci se svÝmi bÍlÝmi vajÍcky sem tam utÍkali. “Oh, pomoz, JirÍku, pomoz!” volali alostne, “uhorÍme a naŠi mladÍ ve vajÍckÁch.”—On tu hned s kone dolu, ker utal a ohen uhasil. “A budeŠ toho potrebovati, vzpomen si na nÁs, a taky ti pomueme.” Potom jel tÍm lesem a prijel k vysokÉ jedli. Na vrchu na jedli bylo krkavcÍ hnÍzdo a dole na zemi piŠtela dve krkavcata a narÍkala. “Otec a matka nÁm uleteli; mÁme si samy potravy hledati a my ubohÁ pÍsklata jeŠte lÍtati neumÍme. Och, pomoz, JirÍku, pomoz! nasyt nÁs, sic umreme hlady.”—JirÍk se dlouho nerozmÝŠlel, skocil s kone a vrazil mu do boka mec, aby krkavcata mela co rÁti. “A budeŠ toho potrebovati”, krÁkorala vesele, “vzpomen si na nÁs, a taky ti pomueme!” Potom dÁl u musil JirÍk peŠky. Šel dlouho, dlouho lesem a kdy konecne z lesa vychÁzel, videl pred sebou dalekÉ, ŠirokÉ more. Na brehu kraj more dva rybÁri spolu se hÁdali. Chytili velikou rybu do sÍte a kadÝ chtel ji mÍti sobe sÁm. “MÁ je sÍt, mÁ ryba!”—A druhÝ na to: “MÁlo by ti tvoje sÍt byla platna, kdyby mÉ lodi a mÉ pomoci nebylo.”—“A po druhÉ zas takovou chytÍme, bude tvÁ.”—“Ne tak! Ty na druhou pockej a tuhle mi dej.”—“JÁ vÁs porovnÁm”, povÍdÁ JirÍk; “prodejte mi tu rybu, dobre vÁm ji zaplatÍm, a o penÍze se rozdelte na polovic.” I dal jim vŠecky penÍze, co mel od krÁle na cestu, nic si nenechal. RybÁri byli rÁdi, e tak dobre prodali, a JirÍk pustil rybu zase do more. Vesele zaŠplÁchala vodou, pohrouzila se a pak nedaleko brehu jeŠte jednou vystrcila hlavu: “A mne, JirÍku, budeŠ potrebovati, vzpomen si na mne, odslouÍm se ti.” A po tÉ zmizela. “Kam jdeŠ?” ptali se rybÁri JirÍka.—“Jdu svÉmu pÁnu, starÉmu krÁli, pro nevestu, pro zlatovlasou pannu, a nevÍm ani, kde jÍ hledati.”—“Och, o tÉ ti dobre mueme povedeti”, rekl rybÁr; Kdy byl JirÍk na tom ostrove, Šel do kriŠtÁlovÉho zÁmku prosit krÁle, aby svou zlatovlasou dceru jeho panu krÁli dal za manelku.—“DÁm”, rekl krÁl, “ale musÍŠ jÍ vyslouiti; musÍŠ za tri dny tri prÁce vykonati, co ti uloÍm, kadÝ den jednu. ZatÍm si do zejtrka mueŠ odpocinouti.”—DruhÝ den rÁno povÍdÁ mu krÁl: “MÁ ZlatovlÁska mela tkanici zlatÝch perel; tkanice se pretrhla a perly vysypaly se do vysokÉ trÁvy na zelenÉ louce. Ty perly musÍŠ posbÍrati, aby ani jedna nechybovala.”—JirÍk Šel na tu louku, byla dalekÁ a ŠirokÁ, klekl do trÁvy a hledal. Hledal, hledal od rÁna do poledne, ale ani perlicky nevidel. “Och, kdyby tu byli moji mravenci, ti by mi mohli pomoci!”—“VŠak tu jsme, abychom ti pomohli”, rekli mravenci; kde se vzali, tu se vzali, ale kolem neho se jen hemilo. “Co potrebujeŠ?”—“MÁm perly posbÍrati na tÉ louce a nevidÍm ani jednÉ!”—“Malicko jen pockej, my je za te posbÍrÁme.” A netrvalo dlouho, snesli mu z trÁvy hromÁdku perel; nepotreboval ne na tkanici navlÍkati. A potom, kdy u tu tkanici zavazoval, prikulhal se jeŠte jeden mravenecek; byl chromÝ, noha mu tehdÁ uhorela, kdy u nich horelo, a kricel: “Pockej, JirÍku! nezavazuj, nesu jeŠte jednu perlicku!” Kdy JirÍk ty perly krÁli prinesl, krÁl je prepocÍtal, ani jedna nechybovala. “Dobre’s udelal svou vec”, povÍdÁ; “zejtra ti dÁm jinou prÁci!”—RÁno JirÍk priŠel a krÁl jemu rekl: “MÁ ZlatohlÁvka koupala se v mori a ztratila tam zlatÝ prsten; ten mi najdeŠ a prineseŠ.”—JirÍk Šel k mori a chodil smuten po brehu; more bylo cistÉ, ale tak hlubokÉ, e nemohl ani dna dohlÉdnouti, a co teprve na dne vyhledati prsten!—“Och, kdyby tu byla mÁ zlatÁ ryba, ta by mi mohla pomoci!”—V tom se neco v mori zablesklo a z hlubiny na povrch vody KrÁl JirÍka zase pochvÁlil, e dobre svou vec udelal; a potom rÁno mu tretÍ prÁci uloil: “ChceŠ-li, abych svou ZlatovlÁsku tvÉmu krÁli dal za manelku, musÍŠ jÍ prinÉsti mrtvÉ i ivÉ vody; budet jÍ potreba.”—JirÍk neveda, kam se pro tu vodu mÁ obrÁtiti, Šel na zdar buh, kudy tudy, kam ho nohy nesly, a priŠel do cernÉho lesa. “Och, kdyby tu byli moji krkavci, snad by mi pomohli.”—Tu mu nad hlavou cosi zaŠustelo a kde se vzali tu se vzali dva krkavci: “VŠak tu jsme, abychom ti pomohli. Co chceŠ?”—“MÁm prinÉsti mrtvÉ a ivÉ vody a nevÍm, kde jÍ hledati.”—“O tÉ my dobre vÍme. Malicko jen pockej, my ti ji prineseme.” A za chvilku prinesli JirÍkovi kadÝ jednu lahvici plnou vody; v jednÉ lahvici byla ivÁ voda, v druhÉ mrtvÁ. JirÍk byl rÁd, e se mu tak poŠtestilo, a pospÍchal u k zÁmku. Kraj lesa videl od jedle k jedli rozpjatou pavucinu, uprostred pavuciny sedel velikÝ pavouk a cucal mouchu. JirÍk vzal lahvici s mrtvou vodou, postrÍkal pavouka, a pavouk svalil se na zem jako zralÁ viŠne, byl mrtev. Potom postrÍkl mouchu z druhÉ tykvice ivou vodou a moucha zacala sebou hÁzeti, vyŠkrabala se z pavuciny ven a pak do povetrÍ. “TvÉ ŠtestÍ, JirÍku, e’s mne vzkrÍsil”, bzucela mu kolem uŠÍ, “vŠak beze mne sotva bys uhodl, kterÁ ze dvanÁcti je ZlatovlÁska.” Kdy krÁl videl, e JirÍk tu tretÍ vec taky dokÁzal, rekl, e mu zlatovlasou dceru dÁ. “Ale”, prÝ, “musÍŠ si ji sÁm vybrati.”—Potom ho zavedl do velikÉ sÍne; tam uprostred byl kulatÝ stul a kolem stolu sedelo dvanÁct krÁsnÝch panen, jedna jako druhÁ; ale kadÁ mela na hlave loktuŠku dlouhou a po zem, bÍlou jako snÍh, tak e nic nebylo videti, jakÉ mÁ kterÁ vlasy.—“Tuhle jsou mÉ dcery”, povÍdÁ krÁl; “uhodneŠ-li, kterÁ z nich je ZlatovlÁska, zÍskal jsi ji a mueŠ ji hned s sebou odvÉsti; pakli neuhodneŠ, nenÍ ti souzena, musÍŠ odejÍti bez nÍ.”—JirÍk Potom krÁl dal na cestu svÉ dceri, jak sluŠÍ a patrÍ, vÝpravu a JirÍk odvezl ji svÉmu pÁnu za nevestu. StarÉmu krÁli se oci jiskrily a poskakoval radostÍ, kdy ZlatovlÁsku videl, a hned porucil, aby se dely prÍpravy k svatbe. “Chtel jsem te sice dÁti obesiti pro tvou neposluŠnost, aby te krkavci snedli”, povÍdÁ JirÍkovi; “ale e’s mi tak dobre poslouil, dÁm ti jen sekerou hlavu sraziti a pak te dÁm pocestne pochovati.”—Kdy JirÍka odpravili, ZlatovlÁska prosila starÉho krÁle, aby jÍ toho mrtvÉho sluebnÍka daroval, a krÁl nemohl toho svÉ zlatovlasÉ neveste odeprÍti. Potom ona srovnala hlavu JirÍkovu k telu, pokropila ho mrtvou vodou a telo srostlo s hlavou tak, e po rÁne ani pamÁtky nezustalo; pak ho pokropila ivou vodou a JirÍk zase vstal, jako by se byl znovu narodil, cerstvÝ jako jelen a mladost jen se mu ze tvÁrÍ svÍtila. “Och, jak jsem to tvrde spal!” povÍdÁ JirÍk a mnul si oci.—“Ba veru tvrde jsi spal”, rekla ZlatovlÁska, “a kdyby mne nebÝvalo, na veky vekuv byl bys se neprobudil!” Kdy starÝ krÁl videl, e JirÍk zas oil a e je mladŠÍ a krÁsnejŠÍ ne prve byl, rÁd by byl taky jeŠte zas omlÁdl. Hned porucil, aby ho taky stali a pak tou vodou pokropili. Stali ho a kropili ivou vodou porÁd, a ji vŠecku vykropili; ale hlava nijak k telu neprirustala; potom teprve zacali mrtvou vodou kropiti, a v tom okamenÍ prirostla; ale krÁl byl zase mrtev, proto e u nemeli ivÉ vody, aby ho vzkrÍsili. A ponevad krÁlovstvÍ bez krÁle nemohlo bÝti a nikoho tak rozumnÉho nemeli, aby vŠem ivocichum rozumel jako JirÍk, udelali JirÍka krÁlem a ZlatovlÁsku krÁlovnou. K. J. Erben. SMRT KMOTRICKA.Byl jeden clovek velice chudobnÝ na svete. Narodil se mu chlapecek, ale nikdo nechtel mu jÍti za kmotra, e byl tuze chudobnÝ. Otec si povÍdÁ: “MilÝ boe, tak jsem chudobnÝ, e mi nikdo nechce poslouiti v tÉto veci; vezmu si chlapce, pujdu a koho potkÁm, toho naptÁm za kmotra a nepotkÁm-li nikoho, kostelnÍk mi prece snad poslouÍ”. Šel a potkal Smrt, ale on nevedel, co je za osobu; byla peknÁ enskÁ, jako jinÁ enskÁ. Ptal ji za kmotricku. Ona se nevymlouvala a hned ho privÍtala kmochÁckem, vzala chlapce na ruce a nesla ho do kostela. Kloucka okrtili, jak patrÍ. Jak Šli z kostela, kmotr vzal kmotru do hospody a chtel ji trochu uctÍti jakoto kmotricku. Ale ona mu povÍdala: “KmochÁcku, nechte si toho, ale pojdte se mnou do mÉho stÁnku.” Vzala ho s sebou do svÉ svetnice a tam bylo velice pekne. Potom ho vedla do velikÝch sklepuv a temi sklepy Šli a pod zem v temnosti limbu. Tam horely svÍcky: malÉ, hrubÉ, prostrednÍ—trojÍho druhu; a kterÉ jeŠte nehorely, ty byly velice velikÉ. Kmotra pravÍ kmotrovi: “Hledte, kmochÁcku, tu mÁm kadÉho cloveka vek.” Kmotr se na to dÍvÁ, najde tam velice malou svÍcicku u samÉ zeme a ptÁ se jÍ: “Ale, kmotricko, prosÍm vÁs, cÍ pak je ta malÁ svÍcka u tÉ zeme?” Ona mu povÍdÁ: “To je vaŠe! Jak ta svÍcka kterÁkoli shorÍ, jÁ musÍm pro toho cloveka jÍti.” On jÍ povÍdÁ: “Kmotricko, prosÍm vÁs, jeŠte mi pridejte.” Ona mu pravÍ: “KmochÁcku, toho jÁ udelati nemohu!” Potom Šla a tomu chlapcovi co ho okrtili, rozehla novou svÍci velikou. ZatÍm co kmotra nevidela, kmotr vzal si tÉ novou velikou svÍci, zaehl ji a priloil tam, kde ta jeho malickÁ svÍce dohorÍvala. Kmotra se nan ohledla a pravila: Vzala nejakÝ dar a Šla s kmotrem i s dÍtetem ke kmotre. PriŠla a poloila kmotre chasnÍcka na luko a vyptÁvala se, jak jÍ je a kde ji co bolÍ. Kmotricka si jÍ alovala a kmotr poslal pro nejakÉ pivo a chtel ji jako kmotru uctÍti ve svÉ chalupe, aby jÍ mohl vdek ukÁzati. Pili a hodovali spolem. Potom kmotra povÍdÁ kmotrovi: “KmochÁcku, tak jste chudobni, e vÁm nikdo nechtel v tÉ veci poslouiti, a jÁ, ale nic nedbejte, budete mne mÍti pamÁtkou! JÁ budu choditi po hodnÝch lidech a budu moriti, a vy budete lÉciti a hojiti. JÁ vÁm ty lÉky vŠecky povÍm, jÁ je vŠecky znÁm, a vÁm kadÝ rÁd dobre zaplatÍ.” Stalo se. Kmotr chodil po nemocnÝch, kde kmotrenka morila, a kadÉmu pomohl. Tu byl najednou takÝ vzneŠenÝ lÉkar z neho. UmÍral jeden knÍe, skonÁval, ale prece jeŠte mu poslali pro toho lÉkare. On priŠel, zacal ho mastÍ mazati a svÉ prÁŠky mu dÁvati—a pomohl. Kdy ho uzdravil, dobre mu zaplatili, ani se neptali, co jsou dluni. Potom Smrt pravila kmotrovi: “KmochÁcku, budoucne pozorujte na to: komu jÁ budu stÁti v nohÁch, tomu kadÉmu pomuete; ale komu budu stÁti v hlavÁch, tomu ji nepomÁhejte!” UmÍral zase jeden hrabe. Zase poslali pro toho lÉkare. LÉkar prijde, Smrt stojÍ v hlavÁch za lukem. LÉkar kricÍ: “U je zle, ale pokusÍme se o to!” Zavolal sluhy a kÁzal luko zatociti nohama ke Smrti a zacal nemocnÉho mazati mastÍ a prÁŠky mu dÁvati do Úst a pomohl mu. Hrabe mu zaplatil, co mohl unÉsti, ani se neptal, co je dluen, byl rÁd, e ho uzdravil. Smrt, jak se s nÍm seŠla, povÍdala mu: “KmochÁcku, kdy se vÁm to zase tak stane, vÍce mi toho nedelejte. Treba jste mu pomohli, ale jenom na chvilku; jÁ ho prece musÍm odevzdati, kam patrÍ.” KmochÁckovi to tak trvalo nekolik roku—ji byl velice stÁr. Ale do posledka ji se mrzel a sÁm Smrti ptal, aby ho vzala. Smrt ho nemohla vzÍti, protoe si sÁm pridal svÍci dlouhou; musil cekati, a mu dohorÍ. Jednou jel jeŠte k jednomu nemocnÉmu, aby ho uzdravil. Pomohl mu. Potom se mu Smrt zjevila a vezla se s nÍm v kocÁre. Zacala ho lechtati a Šustla ho zelenou ratolestÍ pod krk, on se jÍ svalil do klÍna a odespal smrtelnÝm spÁnkem. Smrt ho uloila v kocÁre a utekla pryc. Tu najdou lÉkare mrtvÉho v kocÁre leeti a zavezli ho domu. CelÉ mesto a vŠecky osady elely. “Škoda toho lÉkare, jakÝ to byl dobrÝ lÉkar! Dobre pomÁhal, takÉho lÉkare ji nebude!” Syn jednou Šel do kostela a kmotricka se s nÍm potkala. Ptala se ho: “Synu milÝ, jak se mÁŠ?”—On jÍ pravil: “U to vŠelijak; dokud mÁm, co mi tatÍcek nahospodarili, dobre je se mnou; ale potom, PÁn Buh vÍ, jak se mnou bude.”—Kmotricka povÍdala: “Inu, synu muj, neboj se nic, jÁ jsem tvÁ krestnÁ matka; co tatÍcek tvuj mel, k tomu jÁ jsem mu pomohla a i tobe vÝivu dÁm. PujdeŠ k jednomu lÉkari za ucne a ty budeŠ chytrejŠÍ ne on, jenom se pekne chovej.” Potom ho pomastila mastÍ po spÁncÍch a zavedla k lÉkari. LÉkar nevedel, co je za panÍ a jakÉho synka mu do ucenÍ vede. PanÍ prikazovala synkovi, aby se pekne choval, a lÉkare Ádala, aby ho dobre ucil a k dobrÉmu stavu privedl. Potom se s nÍm rozloucila a odeŠla. LÉkar a chasnÍk Šli spolem zeliny sbÍrat a tomu ucni kadÁ ta zelinka kricela, jakÝ lÉk nese, a ucen sbÍral. LÉkar takÉ sbÍral, ale nevedel ÁdnÉ zeliny, jakÝ lÉk kterÁ nese. Zeliny ucnovy pomohly v kadÉ nemoci. LÉkar pravil ucnovi: “Ty jsi chytrejŠÍ ne jÁ; nebo kdo prichÁzÍ ke mne, jÁ ÁdnÉmu nevystihnu a ty od kadÉ nemoci znÁŠ zeliny, jak to vÍŠ? Ty slyŠÍŠ zeliny, kadÁ zelina tobe kricÍ, jakÝ lÉk nese, a jÁ neslyŠÍm ÁdnÉ zeliny. VÍŠ co, budme spolem; jÁ tobe sloÍm svuj list doktorskÝ a budu u tebe nejmenŠÍm pomocnÍkem a chci s tebou bÝti a do smrti.” ChasnÍk lÉcil a hojil Štastne, a mu v limbu svÍce dohorela.
BeneŠ Method Kulda. |
|
